Horníci byli zavaleni 700 metrů pod zemí 5. srpna.
Že jsou všichni naživu, se zjistilo až 17 dní po závalu.
Krátce poté jim začaly být nouzovým vrtem dopravovány potraviny, voda a později i další potřebné věci. Jejich typický den pod zemí vypadal následovně: osm hodin spánku, osm hodin práce (přijímání a posílání balíčků speciálním vrtem, odklízení odpadků, monitorování prostředí) a osm hodin volného času (hraní her, cvičení, psaní dopisů, poslouchání hudby).
Byli přitom rozděleni do tří skupin a pracovali na směny - tedy vždy, když jedni odpočívali, druzí spali a třetí pracovali.
První skupina: vůdce Raul Bustos
2. skupina: vůdce Carlos Barrios
3. skupina: vůdce Omar Reygadas
