Je mi líto, vaše přítelkyně je mrtvá, říká lékařka. Aha. A jak to bude s pohřbem, ptá se poněkud zmatený pacient. Zemřela před třemi lety, vece lékařka. Aha. Hlavnímu hrdinovi zjevně něco uniklo.
Na první pohled by mohly být Čelisti slov Stevena Halla jen dalším románem o chlapíkovi, který ztratil paměť a po zbytek knihy se s tím snaží nějak vyrovnat či získat svoje vzpomínky zpět. Není. To je nezpochybnitelné plus celé knihy.
Steven Hall ve svém stručném životopise uvádí, že se narodil v roce 1975 v Manchesteru, krátce pracoval jako asistent fotografa, na chvilku se z něj stalo soukromé očko a poté se již přesunul do Sheffieldu studovat umění. Po povídkách, divadelních hrách a hudebních klipech skončil u románu. Je vlastně celkem logické, že kombinace industriálních kořenů, umění a showbyznysu vyústila zrovna v Čelisti slov.
Čelisti slov jsou příběhem Erika Sandersona II. - zpočátku tak trochu ňoumy -, který se snaží (relativně) bez úhony projít nebezpečenstvím, které mu přichystal Eric Sanderson I. - emocionálně rozkolísaný sobec a pitomec. Eric I. totiž může za to, že po Erikovi II. (oba jsou pochopitelně toutéž osobou) pase žralok jménem Ludovic. A to je problém i na souši, neboť Ludovic je konceptuální dravec pohybující se v toku myšlenek, představ, slov a identit.
Ludovic požírá vzpomínky své oběti tak dlouho, až se z ní stane slupka bez zrnka obsahu. Erikovi II. pomáhají přežít dopisy, které mu jeho předchůdce napsal v době, kdy měl v hlavě ještě zbytky vzpomínek. To by však nestačilo. Na scénu proto vstupuje ještě dosti nezávislá dívka (Scout) a zdánlivě bláznivý profesor Trey Fidorous. Na straně zla vystupuje kromě nenažraného žraloka ještě pan Nikdo a jeho zaměstnavatel Mycroft Ward (díla, ve kterém by produkt jednoho nejmenovaného miliardáře hrál alespoň neutrální roli, se zjevně nedočkáme).
Výlety za oponu světa Zábavnou stránkou příběhu jsou především situace, ve kterých se ze slov složeného predátora stává žralok nebezpečně cvakající velmi hmotnými zuby. I další výlety za oponu světa, jak jej známe (tak trochu Gaimanovo Nikdykde), nepostrádají zajímavost, napětí či dokonce dostatečné množství děsu. Naopak začátek knihy (snad s výjimkou v úvodu zmíněné scénky) trpí zbytečnou popisností a rozvleklostí. A bez některých hrdinových sebezpytujících vsuvek by se čtenář také bez problémů obešel.
Jako poněkud nebezpečné se jeví autorovo rozhodnutí vzít si jako hlavní inspiraci Spielbergovy filmové Čelisti. Kontrast mezi zuby a slovy a poznání, že obojí je přibližně stejně nebezpečné, v příběhu fungují slušně. V důležitých chvílích se však kvůli znalosti filmu vytrácí napětí.
Čelisti se snaží být „jiným“ thrillerem. Především prostředím, ve kterém se odehrávají a druhem nebezpečí, kterému hrdina čelí. To se téměř podařilo. Čtenáři, kteří se dny svých životů prokousávají s intenzivním pocitem, že co vidí kolem sebe, je jen pozlátko k oklamání davů, nechť si k hodnocení přidají půl hvězdičky. Konzumenti speciálních houbiček a podobných (i uměle vytvořených) substancí nechť si přidají hvězdu celou. Ale ať pro jistotu nečtou Čelisti slov o samotě.
***
HODNOCENÍ LN *****
Steven Hall: Čelisti slov
Přeložil Ladislav Nagy Odeon, Praha 2008, 405 stran
