Pátek 17. ledna 2020svátek má Drahoslav 3 °C polojasno Předplatné LN
26. dubna 2015 17:00 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Účet za dům U Černé Matky Boží: 300 milionů směr Seychely

Kubistický dům U Černé Matky Boží prošel v 90. letech podivnou rekonstrukcí. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Kubistický dům U Černé Matky Boží prošel v 90. letech podivnou rekonstrukcí. | foto: Lidové noviny

PRAHA Vložit čtyři miliony korun a dostat zpět 300 milionů, to je sen každého investora. Vzhledem k tomu, že to má jít z kapes daňových poplatníků, naopak noční můra pro stát.

V příběhu, který nyní rozkryly LN, je středobodem navíc unikátní historická památka – kubistický dům U Černé Matky Boží na Ovocném trhu v centru Prahy. A svár s prozatím špatným koncem pro stát se vede kolem jeho více než 20 let staré rekonstrukce. Aktuální stav je následující: Státní fond kultury ČR, který kubistický skvost spravuje, vloni prohrál u Obvodního soudu pro Prahu 6 spor se seychelskou společností WBC Capital o zaplacení pohledávek souvisejících právě s nákladnou rekonstrukcí z počátku 90. let. Vymožená částka se vyšplhala na již zmíněných 300 milionů korun.

Ve vleklé při se fond odvolal k městskému soudu. „Ten rozhodnutí obvodního soudu zrušil a po doplnění důkazů a ověření některých skutečností, které probíhá v současné době, rozhodne znovu sám,“ sdělila LN Simona Cigánková, mluvčí ministerstva kultury.

Žalující firma ve svůj úspěch věří. „Soud už nebude ani tak rozhodovat o tom, jestli máme nárok na peníze, ale na kolik peněz máme nárok. Že se stát v tomto případě bezdůvodně obohatil, je podle nás nezpochybnitelné,“ uvedl právník Dan Modlitba, který seychelskou firmu zastupuje.

Právníci fondu naopak argumentují tím, že nikdy nebyla doložena konkrétními fakturami skutečná cena rekonstrukce, a výše pohledávky, která začínala na 60 milionech korun, je proto sporná. Zbytek do zmíněných 300 milionů už tvoří úroky z prodlení.

Interiér Grand Café Orient v domě U Černé Matky Boží v Praze

Interiér Grand Café Orient v domě U Černé Matky Boží v Praze

Povinnost uhradit úroky fond rozporuje. „Věřitel neposkytl dostatečnou součinnost při zjišťování výše pohledávky nutné k její úhradě, a povinnost hradit úrok z prodlení proto nevznikla,“ uvedla Cigánková.

Pro pochopení celého příběhu a toho, co má s kubistickou památkou společného neznámá seychelská firma, je třeba vrátit se do počátku 90. let.

Tehdy byl v úřadu první ministr kultury samostatné České republiky Jindřich Kabát. Dům U Černé Matky Boží byl ve stavu vyžadujícím rozsáhlou rekonstrukci po letech nezájmu komunistického režimu. Ministerstvo kývlo na nabídku v té době přední stavební společnosti Konstruktiva, že památku opraví. Výměnou mělo dostat dům do užívání sdružení Signum artis, které Konstruktiva vytvořila. Nejdřív za symbolickou korunu ročně, po rekonstrukci se mělo stanovit tržní nájemné, které by se započetlo proti ceně oprav.

Dům slavnostně otevíral prezident Václav Havel v roce 1994. To už české kultuře šéfoval Pavel Tigrid. A právě s ním se Konstruktiva rozešla. Dobové zprávy hovoří o tom, že vyvstal spor o výhodnost smlouvy. Konstruktiva ji chtěla změnit, což Tigrid interpretoval jako její ukončení. Od tehdy se datuje spor o to, kolik a zda vůbec má stát něco platit.

Konstruktiva, později přejmenovaná na KO-Holding, se v polovině 90. let pustila do rozsáhlých projektů, na něž si nabrala řadu mnohamilionových úvěrů. Později je nebyla schopná splácet av roce 1998 spadla do konkurzu. Tam ji poslala jako první Česká konsolidační banka. O rok později byla jmenována správkyní konkurzní podstaty Iva Ištvánková, která měla společnou právní kancelář se známým advokátem Josefem Monsportem.

Smír je zřejmě nemožný

Podle dokumentů, které založila do insolvenčního spisu, do nějž LN nahlédly, vedl KO-Holding pohledávku za Státním fondem kultury v roce 1996 ve výši 61 milionů. V roce 1999 ji však už Ištvánková evidovala v hodnotě o dvacet milionů vyšší. Tehdy se o ni přihlásili první dva zájemci. Ze zpráv konkurzní správkyně lze ale vyčíst, že zájem brzy ochladl a v průběhu čtrnáct let vlekoucího se konkurzu se ji pokoušel opakovaně prodat několikrát.

Úspěch slavila až v prosinci roku 2009, když uzavřela smlouvu o postoupení pohledávky s již zmíněnou seychelskou WBC Capital. Cena: 4,3 milionu korun. Předtím se jí přitom nabídka čtyř milionů od jiné firmy, která ovšem nakonec od své nabídky couvla, zdála nízká.

Příjmy z využívání domu U Černé Matky Boží používá fond kultury na splácení dluhu ministerstvu financí

Příjmy z využívání domu U Černé Matky Boží používá fond kultury na splácení dluhu ministerstvu financí

WBC se pak pustila do sporu se státem na vlastní pěst. „Státní fond kultury podnikl několik pokusů o jednání o smíru jak s původním žalobcem, tak s nástupcem po odprodeji pohledávky. Žalobce nikdy nabídky neakceptoval,“ popisuje snahu spor urovnat mluvčí ministerstva kultury Cigánková.

Miliardář v pozadí?

Dokládají to i zápisy z insolvenčního rejstříku, kde se píše, že fond byl ochoten uhradit asi polovinu nárokované částky. To přišlo věřitelům málo a soudili se dál. A potvrzuje to i advokát seychelské společnosti Modlitba.

„Poslední vážné pokusy proběhly asi před dvěma lety. Ale jejich nabídky byly v řádu jednotek milionů, což je pro klienta neakceptovatelné s ohledem na výši pohledávky,“ říká advokát s tím, že komunikace s fondem byla rozkolísaná zřejmě vzhledem k častým změnám ve vedení kultury.

Zbývá ještě zodpovědět otázku, kdo stojí za seychelskou skořápkou a chce proměnit čtyři miliony v třísetmilionový balík. „S klientem jsem váš dotaz konzultoval a nevidíme důvod toto sdělovat,“ odrazil otázku po konečném vlastníkovi firmy advokát Modlitba.

Podle informací LN by to ovšem měl být miliardář Petr Speychal, který ovládá firmy z holdingu ČKD a také třeba hokejovou Spartu. Nitky k němu vedou přes záznamy v obchodním rejstříku. Žádná z nich není sice průkazná, ale situaci dokreslují. Například WBC má jediný zápis, a to jako bývalý vlastník společnosti Estazioner. Ta zase v době, kdy ji WBC ovládala, spoluvlastnila se Speychalem realitní firmu Jižní Real.

Propojení lze najít i přes právničku Ištvánkovou, která se zrovna v roce, kdy našla kupce pro pohledávku za kulturním fondem, stala načas členkou dozorčí rady ČKD Asset. To je srdce Speychalova strojírenského impéria. V představenstvu se pak ve stejné době objevil i advokát Monsport.

Adam  Junek

Autor

Adam Junekadam.junek@lidovky.czČlánky
Premium

Tajemství zdraví je ukryto v mezilidských vztazích, tvrdí psycholog Ptáček

Slavnosti vína v moravských Polešovicích, ilustrační foto. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Jakým způsobem žijeme a přistupujeme ke svému okolí, máme vlastně z velké části předurčené. Ovlivnit nás může nejen...

Premium

Nikdo dodnes neví, kolik těch holek zůstalo zakopaných. Starosta Dubí vzpomíná

Slavnosti vína v moravských Polešovicích, ilustrační foto. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

„Devadesátky“ a přelom tisíciletí byly v Dubí na Teplicku divoká léta. Řádili tu pasáci prostitutek a mafiáni. Město se...

Premium

Vémoly je mi líto. Bez něj bychom O2 arenu nevyprodali, říká šéf Oktagonu

Slavnosti vína v moravských Polešovicích, ilustrační foto. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Karlos Vémola a Attila Végh. První jmenovaný po dvou minutách padá v Oktagonu k zemi a píše tím další část příběhu,...