Britská vláda odtajnila dokumenty o UFO, čteme i v našem tisku. Není to poprvé, kdy nějaká vládní instituce „odtajňuje“ materiály týkající se tohoto fenoménu. Jde ale o to, jak se to „odtajnění“ interpretuje.
Kdyby noviny napsaly: Britská vláda odtajnila hlášení o neidentifikovatelných létajících objektech za posledních dvacet let, pak by se zpráva hodně blížila skutečnosti. Když se ale napíše „za posledních dvacet let byly podle ministerstva obrany spatřeny nad územím Británie tisíce UFO“, je to hodně vzdáleno od pravdy. Z téhle věty totiž opravdu vyplývá, že tisíce létajících talířů plnily britské nebe v uplynulých dvaceti letech. Skutečnost je ale jiná. Tisíce lidí něco viděly na nebi, nevěděly, co to je, a napsaly o tom zprávu. Ta pak skončila v archivu ministerstva obrany a byla opatřena štemplem TAJNÉ. Teď někdo usoudil, že nemá smysl tyhle elaboráty nadále skladovat coby tajné, a nechal to zveřejnit.
Čímž se zvolna dostávám k jádru věci.
Každý má samozřejmě právo vidět na nebi, co se mu zdá vhodné k vidění, a každý má právo o tom podat zprávu, pokud usoudí, že to stojí za to. Na tom není nic divného ani záhadného, natož pak zavrženíhodného. Zarážející ale je, co se děje potom. Hlášení o čemsi je zaměněno za skutečnost, svědectví je prezentováno jako důkaz. Každý kriminalista vám potvrdí, že svědectví jsou často nejproblematičtější součást vyšetřování. O fenomén UFO se zajímám doslova od dětství. První knížku o UFO jsem zkoumal brzy poté, co humbuk kolem UFO vypukl, tedy v padesátých letech. Jako rozhlasový praktikant jsem na Plzeňsku zkoumal jeden takový UFO případ, tehdy se přihlásilo několik set svědků. O dvacet let později jsem se podobně bavil v jižních Čechách. Tam se tenkrát podařilo prokázat, že šlo o zbloudilý meteorologický balon. Na vlastní oči jsem pozoroval na obloze „něco“, usoudil jsem, že jde o bolid: bylo to taky v jižních Čechách začátkem listopadu 1989. Napsal jsem tenkrát o tom hlášení do Ondřejova, na hvězdárnu, zapsal jsem si čas i přibližné údaje o výšce a směru letu té věci. Dovedu si představit, že by si někdo mohl myslet, že to bylo UFO.
Takže tu máme další pokračování toho nesmyslu, noviny budou zase pár dní psát o tom, jak bylo britské nebe plné létajících talířů. Na stránce britských Národních archivů mají ve výrazné úpravě i citát Winstona Churchilla: „K čemu ta záležitost s létajícími talíři vede? Co to může znamenat? Kde je pravda?“ Starý pán se prostě ptal, o co tady jde. Jenže dá se to interpretovat i jinak: také sir Winston Churchill byl zasvěcený do tajemství létajících talířů.
Hádejte, která z obou variant má větší šanci, aby ji média vzala za bernou minci.
Když už jsme u toho Národního archivu... Mrzí mě, že jak je tam „ta záležitost s létajícími talíři“ předložena, komunita „věřících v UFO“ si může zamnout ruce. Ono je to tam předloženo s podtextem „a co kdyby“. Ale nikde se jasně nenapíše, že se za padesát let pro to „co kdyby“ nenašel jediný důkaz, který by snesl kritické zkoumání.
