Pokud se posluchač nenechá odradit lehce banálním názvem kapely, která evokuje přinejlepším tříakordový punk, bude zřejmě příjemně překvapen. Pod „upírským víkendem“ se totiž skrývá velice přístupný pop čtyř bývalých studentů Kolumbijské univerzity, nyní usazených v Brooklynu, okořeněný exotickými (africkými i latinskoamerickými) rytmy, houpavým reggae, výraznějším, ale stále ještě vkusným ska nebo dubem. Deset skladeb desky si drží silnou melodickou linku a příjemné sladce popové vokály. V době, kdy je unavující poslouchat hodinové nahrávky, zvláště pokud jsou jen průměrné, potěší i skutečnost, že poslední skladba na Vampire Weekend končí úderem třicáté minuty. Kapela se drží hesla: Skončit v nejlepším.
Už úvodní skladba zní slibně a docela návykově: Mansard Roof svou rozpustilostí a výrazným vokálem (který doprovázejí jen jednoduché perkuse, občasné smyčce a klávesy) připomene třeba Beatles v jejich „květinovém“ období. Navíc v dvouminutové písni stihne čtveřice sdělit jen to nejnutnější a na tzv. „vatu“ už místo nezbývá. Podobných, jemně nostalgických skladeb je na albu Vampire Weekend k nalezení mnohem víc, ale díky množství nových prvků nikdy nesklouznou k dojmu z kopírování. A je to právě vokál Ezry Koeniga, který stylizací evokuje šedesátá léta, kdy se za mikrofon ještě nemohlo postavit každé originální nemehlo jako dneska.
Vtipně a osobitě Jemně si pohrávají se strukturou skladeb a v jednotlivých částech nechávají znít jen osamocené nástroje: jednoduchý rytmus bicích Christophera Tomsona a baskytary Chrise Baia nahrazuje vokál podbarvený jenom klávesami (Rostam Batmanglij) nebo „zvonivá“ kytara (Oxford Comma nebo závěrečná The Kids Don’t Stand a Chance).
Exotický nádech (nejvýrazněji v Cape Cod Kwassa Kwassa) zajišťuje hra na bonga a klidnější koncové pasáže, zajímavé a zábavné jsou smyčcové mezihry (housle v rychlejší rokenrolové Campus, veselé vsuvky ve Walcott). V naprosté většině písní sází na jednoduchost a chytlavost (krátká, příjemně plynoucí I Stand Corrected), několika skladbám vdechli i hitparádový potenciál - zmíněná úvodní Mansard Roof a zejména předposlední Walcott, která jediná upozadí vokál ve prospěch překvapivě „rozmáchlého“
Rychlá cesta vzhůru
Debutu Vampire Weekend předcházelo stejnojmenné minialbum a dva singly: Mansard Roof a A-Punk, který se vyšplhal na 67. místo britské singlové hitparády. Samotná deska se drží dokonce na 22.
příčce. V pátek 1. února debutovala kapela, kterou před rokem znalo jen pár webových zbloudilců, i v prestižní talk show televize CBS Late Show with David Letterman.
nástupu refrénu - možná i díky této nepatrné změně skladba „šlape“ ze všech nejvíc.
Ač to z veselého rytmu a melodií alba nemusí být zřejmé, textově jsou Vampire Weekend na té vyšší úrovni současných mladých kapel. Jakožto studenti (jméno kapely si zvolili podle filmu, který natočil Ezra Koenig v prvním semestru na univerzitě) si s sebou do muziky vzali pseudointelektuální a umělecká témata i „univerzitní“ tlachání o holkách a životě - je to vtipné i osobité zároveň.
Jestli si s tím vystačí na celou kariéru, není v této chvíli relevantní, debutová deska Vampire Weekend se jim podařila bez půlky hvězdičky na plný počet.
HODNOCENÍ LN
****
Vampire Weekend: Vampire Weekend
XL Recordings
Jakožto studenti do svého debutu vnesli pseudointelektuální a umělecká témata i „univerzitní“ tlachání o holkách a životě. Je to vtipné i osobité zároveň.
