Moderní doba žádá, abychom disponovali minimálně dvěma cizími jazyky. Nejlépe těmi světovými. Ačkoliv střední škola takovým kritériím přizpůsobila své osnovy už dávno, Univerzita Palackého v Olomouci jaksi zůstává pozadu.
Nechci hanit všechny fakulty a studijní obory, a proto předesílám, že se jedná o zkušenost z mého oboru, tedy z žurnalistiky.
Povinností studenta je absolvovat během druhého nebo třetího ročníku jeden cizí jazyk a získat za něj požadovaný počet kreditů. Jenže! Jakmile dosáhne kreditního limitu, nemá nárok ve studiu jazyka pokračovat.
Právě s takovým přístupem se moje spolužačky setkaly na katedře aplikované lingvistiky, která na univerzitě zajišťuje výuku cizích jazyků. Lektorka mým spolužačkám doporučila zaplatit si kurz v jazykové škole.
Napadá mě, zda se situace změní po tolik diskutovaném zavedení školného. Dokud student za možnost docházet na přednášky a semináře nic neplatí, nemůže si nejspíš ani stěžovat.
Vyřeší situaci až zavedení školného, nebo se akademici zamyslí a svým studentům dají možnost prohlubovat své jazykové kompetence již nyní? Mě se odpověď už netýká - na zkoušku First Certificate se připravuji samostudiem. Nejsme však poslední generace vysokoškoláků, která by ráda dovedla své jazykové znalosti k dokonalosti a během studia nezapomněla vše, co jí dala střední škola.
O autorovi| MARIE VLADYKOVÁ, Autorka je studentkou Filozofické fakulty Univerzity Palackého
