Čtvrtek 30. května 2024, svátek má Ferdinand
  • Premium

    Získejte všechny články mimořádně
    jen za 49 Kč/3 měsíce

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Útok na Achillovu patu nádorů

Česko

Cíle mezinárodního projektu Apotherapy přibližuje docent Jiří Ehrmann z Laboratoře molekulární patologie Lékařské fakulty Univerzity Palackého.

* Oco se vědci pracující na projektu Apotherapy snaží?

Hlavním cílem je donutit nádorovou buňku, aby „spáchala“ sebevraždu. Každá lidská buňka může zaniknout dvěma způsoby. Buď tzv. nekrózou, což je konec většinou násilný, nebo má každá buňka naprogramován svůj vlastní systém, který ji donutí zaniknout v případě, že by byla ohrožena další populace buněk nebo existence tkáně. Smyslem projektu je vytvořit takové prostředí, které způsobí, že buňka mechanismy svého vlastního zániku spustí. Mechanismu se říká apoptóza. My ji chceme navodit terapeuticky, a proto se projekt nazývá apotherapy.

* Proč nádorové buňky apoptóze nepodléhají?

Nádorová populace má mnoho vlastností, se kterými organismus není schopen bojovat. Nádorová buňka například není schopna přirozeně zaniknout, je v podstatě „nesmrtelná“. Nádor má neuvěřitelně vysokou schopnost přežívat ve velmi nepříznivém prostředí. Pro pacienta je nebezpečná nesmírná agresivita v růstu a odolnost vůči ochranným mechanismům. A to jak vnitřním, tak vůči terapeutickým zásahům. Proč má nádorová buňka takové vlastnosti, se neví zcela přesně. Lze říct, že si velmi dlouhým evolučním procesem vypracovává mechanismy, jak uniknout z imunitního dozoru. To je nesmírně zákeřná vlastnost, která ztěžuje léčebné postupy.

* Jak chcete spuštění procesu sebezničení dosáhnout?

Zjistilo se, že každá buňka, a to i nádorová, nese na svém povrchu receptor, který stimuluje imunitní systém k tomu, aby zareagoval. Za normálních okolností tenhle mechanismus funguje a vlastně způsobuje, že jsme schopni zdolat virovou nebo bakteriální infekci. Bohužel se ukazuje, že nádorová buňka se dokáže „maskovat“. Normální imunitní systém ji i přes přítomnost zmiňovaného receptoru rozeznat nemůže.

* Takže vaším úkolem je „přemostit“ neschopnost imunitního systému?

Smyslem projektu je vyvinout takové látky, které bychom podali pacientovi zevně a které by nahradily neschopnost imunitního systému receptor v nádorové buňce rozpoznat. Suplujeme úvodní krok imunitního systému, nastartování reakce aktivace receptoru CD40. Ten pak zpětnou vazbou aktivuje imunitní systém. B-lymfocyty nebo T-lymfocyty (bílé krvinky) si pak s nádorovou buňkou samy poradí. Jednou z největších svízelí dnešní léčby je používání velmi nespecifických cytostatik, chemoterapeutik nebo ozařování. Léčba zasahuje většinu obecně dělících se buněk, nejsme schopni cíleně zasáhnout právě tu nádorovou buňku. K rozpoznání toho, co je tělu cizí, je předurčen imunitní systém. Pokud se nám podaří nastartovat přirozenou likvidaci cizorodé buňky v organismu, bude to ideální stav. Nemusíme pátrat, o kterou buňku se jednalo nebo jak dalece zničíme okolní zdravé buňky.

* Jak se díváte na význam apoterapie vy osobně?

Musím teď být realistou. Projekt je zaměřen na experimentální fázi, o rozšíření metody mezi pacienty zatím nemůže být řeč. Popsaný postup není v žádném případě všespasitelný, to bychom nádorovou buňku příliš podceňovali. Mechanismy, kterými je schopna uniknout z dozoru, jsou velmi komplexní. Cesta k reálnému výsledku ve smyslu klinické studie bude ještě poměrně daleká

* Jakou roli hraje vaše laboratoř?

Velmi dobře zvládáme metodiky detekce proteinu na buňkách obecně. Jsme schopni použít metody, které umožní, abyste viděli v preparátu nádorové tkáně buňku, která podléhá nebo nepodléhá apoptóze. Jsme vlastně výstupní kontrolou toho, zda ty experimenty jsou prováděny správně a zda i hypotéza jako taková je správná.

Celý rozhovor můžete slyšet v magazínu Ženšen na www.rozhlas.cz/leonardo.

Autor: