Rozdílné názory jsou v zasílaných stanoviscích na práci našich sdělovacích prostředků a informovanost členů strany v souvislosti s výzvou „Několik vět“. Na jedné straně je poukazováno, že se o ní píše zbytečně hodně, vytváří se jí vlastně popularita. Na druhé straně zaznívají názory, že odsuzujeme něco, s čím se komunisté neměli možnost seznámit. Například obvodní výbor KSČ Praha 1 upozorňuje na názory komunistů, že naše ideologická a teoretická fronta by měla věnovat větší pozornost rozboru a vysvětlení takovýchto proklamací, nespokojovat se s paušálním odsouzením. „Uveřejněním plného znění Několika vět s patřičným komentářem a rozborem by straně rozhodně nevznikla žádná škoda, naopak, její prestiž by vzrostla.“
Obdobné názory zazněly i v ZO KSČ přímo řízených oddělením propagandy ÚV KSČ. Například v některých základních organizacích v Čs. rozhlasu vznesli požadavek, aby argumentace k dopisu Dubčeka a Černíka byla publikována v denním tisku. Členové stranické skupiny ZO KSČ Tisková agentura Orbis vznesli dotaz, proč s informací k uvedenému dopisu nebylo pracováno tak, aby se k obsahu dopisu mohli vyjádřit i bezpartijní.
