Vláda otevírá kroniku předpovězených škrtů
Byl únor a jeden z adeptů na ekonomické křeslo ve vládě nastiňoval vizi odbourávání rozpočtového schodku: „Bude to ve dvou krocích. Nejdřív se nějakým způsobem uplácá snížení o čtyřicet miliard. Tam podtrhávám slovo uplácá, protože z toho není úniku, ať už bude vláda jakákoli. (...) Teprve pak přijdou na řadu systémovější změny.“ A jak přesně se uplácá těch čtyřicet miliard? „Heleďte, konkrétní rozpočtové škrty přece každá vláda předloží v srpnu 2010,“ zněla odpověď.
Máme srpen na krku a škrty jsou tu. Kdo byl ten expert s ostrou rozpočtovou sekerou? Jan Mládek z ČSSD. Což nikterak nebude jeho straně bránit v tom, aby škrty kritizovala. A samozřejmě jakékoli škrty dělané narychlo musí být horší než promyšlené úspory. Například reforma nemocenské, jakou zrušil Ústavní soud, je šetrnější než takové plošné škrty všech dávek, které by přinesly stejné úspory. Stejně tak zrušení jedné dobře vytypované instituce může méně ochromit funkce státu než oklešťování provozu na všech frontách. Anebo nelogičnosti, jako je krácení mezd nepedagogickým pracovníkům, kteří si před rokem vymohli jejich zvýšení.
Zároveň ale čeká státní správu stejný proces, jaký musely absolvovat tisíce rodin a firem. Mohl být náraz méně prudký? Mohl - kdyby přišel ministr Kalousek na podzim 2008 s šetrnějším rozpočtem (ovšem výsledný deficit fakticky představoval ekonomickou stimulaci, po které někteří ekonomové volali). A kdyby byl premiér Fischer odvážnější - snižovat platy bylo v jeho pravomoci. Ale to nic nemění na základní pravdě: Nelze žít nad poměry.
Čtěte „O nejvíce peněz...“ na stranách 1 a 15
