PRAHA Rusko zlato, Kanada stříbro. Na světovém hokejovém šampionátu tahle poučka platí podruhé za sebou. Předtím naposledy v roce 1989.
Hokejoví giganti už tedy po poměrně dlouhých prázdninách znovu ovládají svět mezi mantinely a dávají vzpomenout na dávné časy před téměř čtyřiceti roky, kdy poprvé v historii změřily síly zmíněné týmy, složené ze skutečně nejlepších hokejistů země.
Lehký úsměv na tváři bývalého trenéra, diktátora či, chcete-li, tyrana Viktora Tichonova v hledišti bernské arény po nedělním vítězném počinu „sborné“ vrátil vzpomínky i na nekonečné vládnutí ruských robotů na světových šampionátech v 60. a 70. letech.
Důvody patnáctiletého čekání Ruska na titul hledá František Pospíšil, někdejší dlouholetý kapitán reprezentace, i v politické situaci.
„Hodně hráčů tehdy zamířilo do Ameriky a národní tým se dostal tak trochu na okraj jejich zájmu,“ soudí nejlepší obránce MS z roku 1972. „Dnes ale mohou Rusové vybírat ze spousty vynikajících hráčů z KHL i NHL, a hlavně je patrné, že především mladí hokejisté cítí velkou motivaci.“
A dodává, že úspěch v Rusku pomáhá hokejistům i ke vstupu do vyšších společenských sfér.
„Začali si věřit a pochopili, že hokej je kolektivní sport. A také, že když se jim podaří vytvořit jednolitý tým a uspějí, ocenění se dočkají všichni,“ pokračuje Pospíšil.
Česku prý chybí nosiči vody Muž, který je již deset let v Síni slávy IIHF v této souvislosti připomíná, že do českého týmu se někteří vynikající hráči vrátili, avšak... „Potřebují mít kolem sebe i tzv. nosiče vody. Jenže do tvrdé práce se hráčům druhé či třetí vlny jaksi nechce. Zdá se mi také, že ani nemají motivaci aspirovat na vyšší místa. A přestože je hokej kontaktní sport, jako by si říkali - hlavně opatrně...“
A ještě jedné věci si Pospíšil všiml: „Do ruského týmu se vrátil bojový duch. A kdo s nimi nehraje na doraz do posledních vteřin, propadne. Sice se teď mluví hlavně o Rusku a Kanadě, ale všimněte si i Američanů. Dobře bruslí a mají ohromné zázemí v podobě dvacetiletých, nesmírně silných hráčů, kteří se razantně derou o místa nahoře.“
Také Jaroslav Holík, pamětník někdejší ruské nadvlády nad hokejovým světem, potvrzuje, že Rusové konečně začali hrát kolektivně.
„Tehdy v 70. letech to měli nařízené, ke kolektivnímu hokeji byli vedeni. U nás tehdy kromě Václava Havla taky každý držel hubu a krok...“
Pozdější ústup ze slávy ruského hokeje Holík vidí i ve faktu, že spousta hráčů „zblbla z peněz“.
Hemský? Hráč jen pro diváky „Jen si vzpomeňme třeba na Bureho. Vynikající hokejista, ale hrál na sebe. I proto třeba trenér Bykov teď nepovolal Jašina, kterého považuju ze velkého egoistu,“ říká Holík.
„Co se týče českého týmu, z hlediska diváckého je nádherné, co dělá třeba Hemský, pro mužstvo to ale bohužel žádný význam nemá. Mě holt zajímají statistiky plus/minus, a ne jestli někdo udělal kličku... Jo, a na takový hokej, jaký jsem viděl ve finále, na takový bych se mohl dívat pořád. To nasazení, ty souboje...“
Fanoušci v Moskvě zlato bujaře oslavili
Ihned po vítězství ruského týmu ve finále hokejového MS vypukly v centru Moskvy oslavy. „Rusko! Vítězství! Urrááá!“ volaly davy rozradostněných fanoušků v ulicích za nepřetržitého troubení klaksonů aut. Na ulicích se objímali neznámí lidé, rozradostnění fanoušci se vykláněli z oken aut a mávali vlajkami, šampaňské a pivo tekly proudem. Jindy přísná policie bujarým oslavám jen přihlížela, žádné vážnější incidenty se podle moskevského velitelství strážců pořádku neodehrály. Hlavnímu trenérovi „sborné“ Vjačeslavu Bykovovi a jeho svěřencům telefonicky pogratulovali k zlatým medailím prezident Dmitrij Medveděv a premiér Vladimir Putin. „Jsem pyšný na hru ruské reprezentace, která vyhrála všechna utkání na mistrovství,“ prohlásil Medveděv.
