Ještě nedávno se mi zdálo obtížné vysvětlovat stížnost 17 senátorů k Ústavnímu soudu, říká Jan Fischer. Ve srovnání s prezidentovým dodatkem je to však podle něj lehčí.
* LN Alexandr Vondra nedávno v rozhovoru pro LN řekl, že Obama svou dubnovou návštěvu Prahy označil za ztrátu času, waste of time. Co jste udělali pro to, aby viceprezident Biden nezhodnotil Prahu stejně?
To si tedy myslím, že to nebyla ztráta času ani pro jednu stranu. Od Bidena to nebyla jen diplomatická fráze, když mluvil o oboustranně důkladné přípravě. Měli jsme na sebe dost času, dokonce jsme o dost přetáhli.
* LN Američané pozvali šéfa Senátu, předsedy hlavních stran a další politiky jen na jediný skupinový oběd, takže někteří uraženě odřekli. To vám nepřipadá jako maximální šetření času?
To je otázka na tyto politiky. Já si stěžovat nemohu.
* LN Když řekne předseda úřednické vlády, že „Česká republika je připravena se podílet i na novém americkém projektu protiraketového štítu“, co to přesně znamená? To říkáte stanovisko schválené ODS a ČSSD, nebo jen obecné nezávazné vyjádření?
My zatím známe jen kontury nového plánu, který se bude zpřesňovat. Viceprezident Biden věnoval hodně času vysvětlování, proč vůbec Američané přehodnotili svou strategii v tomto regionu. A řekl, že to bude výrazně – výrazně! – projekt NATO. To je posun: Biden několikrát zdůraznil roli aliance a jak s ní Spojené státy počítají. Takže moje věta znamená přitakání, že Česká republika bude dál plnit své alianční závazky. Viceprezident řekl – nevezeme vám hotový koncept, kde stačí nastupovat do vlaku, jehož vagony už jsou sestaveny. Je to nabídka účasti na projektu, jehož podoba se teprve rodí.
* LN Takže jste žádnou dohodu, zejména s odpůrci protiraketového štítu z ČSSD, předem neměl?
Tady jsme snad nevybočili z mandátu, který plyne z členství v NATO. Nepovažuji za žádnou troufalost, že jsem tu větu pronesl.
* LN Návštěva vypadá obchodně: americký Westinghouse má zájem o zakázku na další dva bloky Jaderné elektrárny Temelín. Češi by pro změnu chtěli získat – aby nebyli závislí jen na ruském ropovodu Družba – tři procenta akcií v ropovodu TAL z Terstu do Ingolstadtu, jež dnes drží americký ExxonMobil.
Biden sem nepřijel nic prodávat ani kupovat. Mluvili jsme obecně o možnosti dodávek letadel L 159 pro afghánskou armádu, o energetické bezpečnosti, o diverzifikaci zdrojů. Dotkli jsme se velmi lakonicky i tendru ohledně Temelína. Viceprezident nijak intenzivně za Westinghouse nelobboval, ale ani se netvářil, že o firmě neví. Obecně řekl, že Westinghouse je schopen taková zařízení dodat, vytvořit atraktivní nabídku. Já jsem ho ujistil, že to bude nezávislá, transparentní zakázka, o níž bude vláda chtít dostatek informací.
* LN Vyslovil jste zájem České republiky o akcie ropovodu TAL?
Ne, k tomu jsme se konkrétně nedostali.
* LN Někteří politici si stěžují, že ČEZ hledá dodavatele, „jako by kupoval auta pro představenstvo“ – a že by měl brát ohled na české státní zájmy. Například jestli přidělí dostavbu Rusům, Američanům, nebo v rámci EU. Souhlasíte, že by měl?
O tom bych nerad hovořil. Až budou nabídky na stole, budou se posuzovat ze všech aspektů, tečka. Nerad bych nějakým výrokem zavdával ke spekulaci, že někdo je předem vylučován nebo zvýhodněn. Bude to posuzování jako u nabídek na prodej Českých aerolinií.
* LN Vy to srovnáváte s prodejem ČSA? Ale tam vláda z bezpečnostních důvodů vyloučila ruský Aeroflot. V tom má být paralela?
Ne, ne, takovou paralelu bych nehledal. Jediné, co ze mě dostanete, je věta, že nabídky u takových tendrů se musí posuzovat ze všech hledisek, která jsou pro zemi důležitá. A už opravdu tečka.
* LN Tak k Lisabonské smlouvě. Bruselský korespondent Financial Times Tony Barber napsal na svém blogu text „Všimli jste si? Lisabonská smlouva už českou svrchovanost zaručuje“. Upozorňuje na závěrečné deklarace členských států v Lisabonské smlouvě, v nichž Česká republika říká, že nic z Charty základních práv nesmí rozšiřovat působnost EU a že se nároky plynoucí z charty musí vykládat v souladu s domácím právem členské země.
Barber je známý ostrými postoji, ostrým hodnocením, ale evropští politici zůstali v zásadě zdrženliví. Co se píše v evropských médiích, je jiná věc, než co pak říkají politici: stejně tak jsem četl ve francouzském Figaru tvrdý článek na českou adresu, ale výroky prezidenta Sarkozyho v týž den v témž listě byly velmi uměřené.
* LN Jde mi o něco jiného. Jak chcete příští týden na jednání Evropské rady hájit prezidentův požadavek na dodatečné záruky proti žalobám sudetských Němců? Každý může namítnout, že si za prvé Češi vzpomněli pozdě, za druhé si už takovou formulaci prosadili a za třetí sama vaše vláda tvrdí, že riziko takových žalob z Lisabonské smlouvy ani z Charty základních práv neplyne.
Tato věc pochopitelně nepřijde na stůl až v den jednání Evropské rady, to bychom byli v diplomacii ještě kdesi na stromech. Český příběh s Lisabonem má dvě části. Jednou je podání stížnosti 17 senátorů k Ústavnímu soudu, o němž má být v úterý veřejné slyšení. To se mi ještě před čtrnácti dny zdálo velmi obtížné vysvětlovat, dnes už to považuji za lehčí část....
* LN A co se za tu dobu změnilo?
No, přišla dodatečná podmínka pana prezidenta.
* LN Chcete říct, že zastínila všechny dosavadní české komplikace?
Ano, trochu. Co se předtím zdálo komplikované, je proti tomu dnes jednodušší. Z čehož je vidět, že nic není tak složité, aby to nemohlo být ještě složitější. Ale od té doby vláda intenzivně jednala s předsednickým Švédskem, které tady hraje významnou roli. A právě v pátek přišly signály, že text naší výjimky, opt-outu, bude „projednatelný“. Mimochodem, my v Česku se soustřeďujeme jen na Lisabon, ale na Evropské radě nebude zdaleka řeč jen o nás. Bude se řešit i taková „maličkost“, která tady úplně zapadla, totiž že se ministři financí nedohodli na finančním příspěvku EU, s nímž by měla unie jít v prosinci na světový summit o klimatických změnách v Kodani. Takže to nechali na Evropské radě – a to také bude slušný oříšek.
* LN Ještě jednou: jak Češi vysvětlí, že po letech přicházejí s novým požadavkem?
Jsem pragmatik. Všichni už chtějí ratifikaci dokončit. A existuje shoda, všeobecné očekávání, že Lisabon bude účinný od počátku příštího roku. Na jeho základě se mají budovat nové instituce, nová Evropská komise. Kdyby projekt havaroval, to by v době ekonomické krize znamenalo opravdu veliký problém. Ale po posledním rozhovoru švédského premiéra Reinfeldta s prezidentem už jsou všichni přesvědčeni, že žádný další příběh nebude, a pokud se Evropská rada dohodne a Ústavní soud označí Lisabon i napodruhé za souladný s ústavním pořádkem, nic nebude prezidentovi bránit v podpisu.
* LN Má Česká republika názor, kdo by měl být stálým předsedou Evropské rady a evropským „ministrem zahraničí“? Němci dávají najevo, že tím prvním by mohl být někdo z Beneluxu, tím druhým britský ministr Miliband.
To je ještě hodně otevřený terén a Česká republika tady ještě nemá úplně jasno. Nejdřív musíme vyřešit složení Evropské komise.
* LN Ve sněmovně jste prohlásil, že vláda vybere eurokomisaře „do dvou tří týdnů“. To znamená, že v krajním případě nebudete čekat dál na Topolánka a Paroubka a rozhodnete sami?
Máme teď víc času kvůli Lisabonu – předseda Evropské komise ještě formálně nevyzval k oznámení kandidáta. Pak už ale moc času nebude. Proto jsem dával politikům silné výzvy v červnu a červenci. Tehdy to ale bylo hodně spojeno s předčasnými volbami – že pak se uvidí.
* LN Jak to tehdy bylo? Existovala dohoda, že vítěz voleb sestaví vládu a poražený bude mít evropského komisaře?
To se musíte zeptat jich, já jsem součástí toho dealu nebyl – pokud existoval. Ale samozřejmě že povolební situace může vést k uvažování tohoto typu. Teď jsme všichni trošku fascinováni tím, že jsou jména kandidátů na světě, jenže se komplikuje jednání o portfoliu. A nezastírám, že kvůli dohadování o Lisabonu se jednání nestává lehčím. Velmi bych preferoval, kdyby strany nakonec dospěly k dohodě. Když to tak ale nebude, pak se vláda bude muset rozhodnout a – i přes nedohodu – vybrat jednu osobnost z navržených. Anebo přijít s divokou kartou, svým vlastním kandidátem. Moje preference je dohoda. Ale když to bude nezbytné...
* LN ... do dvou tří týdnů vláda rozhodne, s politiky nebo bez nich?
Ano.
* LN Vláda by chtěla, aby český komisař měl na starosti energetiku nebo dopravu nebo regionální fondy...
Kdo by nechtěl.
* LN ... ale na druhou stranu si uvědomuje, že z kandidátů má Vladimír Špidla největší šance, aby vyvázl bez nějakého „grilování“ v Evropském parlamentu, protože hodně poslanců chce dát Čechům nynější zdržení pocítit. Je to tak?
Já vám dopředu nic nebudu říkat, opravdu žádnou preferenci zatím nemám. Ale řekl jste důležitou věc: ta procedura v Evropském parlamentu není procházka růžovým sadem. I to je potřeba zvážit, jaká je tam „průchodnost“. Pokud mluvíme o Vladimíru Špidlovi… ale tím neříkám, že to bude on… bylo by zcela výjimečné, aby mu zůstalo stejné portfolio jako dnes, takže i tam by byla debata. A tečka, víc ze mě nedostanete.
* LN Ještě k vládě: i když vám politici navrhovali různé ministry vyměnit, nakonec jste to neudělal. To jste si dělal nějaké vnitřní testování, kdo má zůstat a kdo ne?
Vláda nakonec vytvořila slušný tým. Nejsou to dvě party lidí, „oranžoví a modří“, mezi nimiž by byl příkop. Nechodí si pro každodenní radu do stranických sekretariátů. A to bych si přál, aby vydrželo. Zakládám si na tom, aby pracovali jako nestraničtí odborníci. Čas pro změny ale může zůstat kdykoli. Politici třeba chtěli něco měnit, ale pro změnu jsem třeba nechtěl měnit já. Ale nechci mluvit o konkrétních jménech.
* LN Přinejmenším o jednom byste měl, totiž o ministryni spravedlnosti Kovářové. Byl jste proti její nominaci, potom do médií unikly vaše dopisy, kde jste s ní vyjadřoval nespokojenost. Tak proč si ji ve vládě necháváte?
Nechci do detailů, ale v zásadě: nemám důvod se k původním výhradám vracet. V jednáních s politiky jsme se nakonec dohodli, že členkou týmu bude. Pro mě to byl snesitelný kompromis.
* LN Výměnou za co?
Za to, aby ministrem financí byl Eduard Janota, kvůli němu mi stálo za to z jiných požadavků slevit. Vůči paní ministryni jsem pak měl výhrady, jejichž obsah unikl do novin – a opravdu jsem ten únik neorganizoval. Byli jsme však schopni si to vyříkat, paní ministryně své záměry, k nimž jsem měl výhrady, neuskutečnila. A od té doby nepřipravila žádné překvapení.
* LN Když se vám nečekaně prodloužil mandát až do řádných letních voleb, nasbíráte další kontakty a zkušenosti. A to se pak zase vrátíte na statistický úřad, jako Tolkienův hobit po cestě tam a zase zpátky?
To je ale sugestivní otázka... Koneckonců, proč ne. Já jsem z toho úřadu neodešel, formálně mám stále neplacené volno. Pokud se ptáte, jestli mi začala šmakovat stranická politika, tak to vás ujišťuji, že ne. Co bude týden po volbách, uvidíme. Zkušenosti to ale jsou, to nezapírám, musel jsem se tady spoustu věcí naučit.
* LNA co byla zatím nejhorší zkušenost?
Média a stranická politika. Fakt. Nejtěžší nebylo jednání na Evropské radě ani povodně ani balíček, ale dubnové čtyři týdny v Hrzánském paláci a sestavování vlády. Měl jsem s sebou jen mluvčího Romana Proroka, v obrovském paláci jsme se ztráceli, a do toho politici a média...
* LN Je pravda, že jste později, v době jednání o rozpočtových úsporách, pohrozil demisí?
Demisí se nehrozí, ta se podává v modrých deskách prezidentovi republiky. Ale je fakt, že tam kolem balíčku byl jeden moment, který to mohl připomínat. Věděl jsem, že musím dát najevo takovou možnost, protože už nic jiného nezbývalo.
***
Jan Fischer
Profil
Úředník, který se vymkl statistice
Statistik Jan Fischer se narodil v roce 1951. Statistiku absolvoval na národohospodářské fakultě VŠE v roce 1974. Po vysoké škole nastoupil do statistického úřadu. V letech 1980 až 1989 byl členem KSČ. Od počátku 90. let vedl týmy zpracovávající výsledky parlamentních a komunálních voleb. Po vzniku České republiky byl od roku 1993 místopředsedou Českého statistického úřadu. Předsedou statistického úřadu se stal v dubnu 2003. Předsedou vlády jej jmenoval Václav Klaus 9. dubna 2009. Je podruhé ženatý a je otcem tří dětí.
ROZHOVOR TÝDNE Jan Fischer S PREMIÉREM HOVOŘIL Tomáš Němeček
