* LN Proč jsou v Nizozemsku tak oblíbené historické příběhy?
Tradice próz s historickou tematikou je v Nizozemsku veliká. Je to zřejmě proto, že Nizozemsko se jaksi minulo s obdobím a tvorbou romantismu, toto písemnictví zde nenalézalo živnou půdu. Němečtí romantici byli pro střízlivé Nizozemce příliš rozevlátí, blouzniví a ponoření v sebe, francouzští buď příliš katoličtí, nebo revoluční, zbýval tedy anglický romantismus po vzoru Waltera Scotta. Láska a obdiv k vlastní minulosti - jak jinak než chrabré - charakterizuje vlámskou literaturu a v umírněnější formě se projevuje i v Nizozemsku.
* LN Podílela jste se i na básnické antologii V Nizozemsku už nechci žít, kde je překvapivě velké zastoupení autorů, které zde známe jako prozaiky...
Pro Nizozemsko je charakteristická propojenost žánrů. Už od zlatého věku v 17. století nemůžeme o největších spisovatelích říci, jsou-li spíš básníci, dramatici, prozaici či historici. Možná je to i tím, že nizozemská slovesnost je pro uši i pro oči. Próza se většinou čte, poezie se poslouchá při velmi populárních autorských čteních. Abych nezapomněla, celá dlouhá řada spisovatelů jsou i výtvarníci, třeba Jan Wolkers je - bohužel byl - stejně dobrý sochař jako spisovatel.
* LN Jan Wolkers nyní v říjnu zemřel. Vloni vyšel ve vašem překladu jeho román Růže z masa. Co dalšího by se z díla tohoto autora mělo přeložit?
Román Turecký med či autobiografická próza Zpátky do Oegstgeestu. Nebo další výbor z povídek, jakým byl Model v překladu Veroniky Havlíkové.
