Žralok stojí na vrcholu potravního řetězce mořských živočichů a pod vodní hladinou nemá přirozené nepřátele. Člověk mu jejich absenci ale bohatě vynahradí. Podle australského Shark Research Institute je každoročně v mořích vyloveno až sto milionů žraloků, a to i ohrožených druhů. Poptávku po nich zvyšuje zejména velká obliba asijské polévky ze žraločích ploutví.
Naproti tomu žralokům lidé nechutnají. Velmi málo žraločích útoků skončí tím, že svou lidskou oběť snědí. Lidé jsou pro žraloky, na rozdíl od oblíbených lachtanů, příliš kostnatí a nedostatečně tuční. Díky velmi dobře vyvinutým smyslovým schopnostem většinou žraloci rozdíl poznají po prvním kousnutí.
Spíš se zabijete cestou na pláž Podle dat z International Shark Attack File zemřel po útoku žralokem za celý rok 2007 pouze jeden člověk. Od roku 2000 dochází v průměru k pěti smrtícím útokům žraloků za rok. „Spíše se zabijete cestou na pláž,“ říká John West ze zoologické zahrady v Sydney. K polovině všech útoků dochází u pobřeží Spojených států. Celá jedna třetina se přitom odehraje na Floridě. K nejvíce smrtelným útokům však dochází v Austrálii, zejména proto, že tamní žraloci jsou mnohem větší.
Lidem nebezpečné jsou jen asi dvě desítky žraločích druhů. Tygří žralok, kladivoun a velký bílý žralok, který může dorůst až pěti a půl metru a vážit až tisíc kilogramů, jsou pro svou velikost a zuby považováni za nejnebezpečnější.
Větší nebezpečí než lidem od žraloků však hrozí žralokům od lidí. Na seznamu ohrožených živočichů je dnes třicet žraločích druhů. V Austrálii nedávno instituce Australia’s Nature Conservation Council zahájila kampaň nazvanou „Zachraňme naše poslední žraloky“. „Nemůžeme dovolit, aby se kvůli našemu strachu dostali na pokraj vyhynutí,“ říká Ben Birt z této instituce.
