Úterý 21. května 2024, svátek má Monika
  • Premium

    Získejte všechny články mimořádně
    jen za 49 Kč/3 měsíce

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

V tom věku to jde – dnes by mě to zabilo

Česko

STŘEDOEVROPSKÉ OKNO

Pořád tomu nemůžu uvěřit: skupina Letfield přijela na Slovensko. Kdyby mi to někdo řekl před patnácti lety, považoval bych to za splněný sen – nebo spíš za halucinaci. Taneční hudbu jsem tehdy považoval za nejdůležitější věc v životě.

... a extází nemyslím jen tu drogu Když první skuteční slovenští dýdžejové Dalo & Tibor pouštěl na rádiu Ragtime v pořadu Crystal House a během pátečních nocí v bratislavském U. Clubu (čili Účku) single Not Forgotten, More Than I Know a později Release The Pressure, poprvé od dob Depeche Mode jsem pocítil, že i moje generace může mít svou kapelu.

Vinyly s nápisy Hard Hands a s otisky dlaní přinesly hudební revoluci i do ospalé Bratislavy. Samozřejmě z Vídně, protože u nás se taková hudba ještě koupit nedala a „download“ prakticky neexistoval.

Ten pocit bych přál každému. Tak nějak museli modernisté vnímat první Apollinairovy básně a Mahlerovu Pátou symfonii nebo postmodernisté Pynchonovu novelu Dražba série 49. Takto určitě působil Sgt. Pepper od Beatles, velvetovský banán nebo Mensch-Maschine od Kraftwerku. Ne náhodou přispěl vokálem i John Lydon ze Sex Pistols, který vždycky vyhledával jinakost a kulturní šoky.

Žil jsem tehdy velmi osaměle a taneční hudba v bunkru pod Bratislavským hradem mi poskytovala vše, co mi chybělo: urbánní zážitek ve východoevropské provincii, únik před mainstreamem až do podzemí a extázi, která jako by nikdy neměla skončit. A nemyslím tím jen stejnojmennou drogu; i když tu také.

Do léčebny. Nebo do banky Byla to skutečná Fanfare of Life, jedna z mála houseových nahrávek, která se později – v přístupnější verzi – stala světovým hitem. Celé dny jsem četl a psal a celé noci tančil. V tom věku se to dá, dnes by mě to zabilo. Byli i tací, kteří to tempo nepřežili. Objevil jsem Gibsonův román Neuromancer, který změnil můj pohled na literaturu, ale neznal jsem jediného člověka, s nímž bych si o tom mohl popovídat. A znáte to: když něco nemůžete sdílet, jako by to ani neexistovalo (v éře Facebooku to platí x-násobně).

V té hrstce lidí, kteří sdíleli stejnou vášeň, jsem našel, co jsem hledal: lásku, komunitu i nový jazyk, kterým jsem se snažil vyjadřovat. Té hudbě jsem rozuměl o mnoho lépe než světu kolem sebe. Dodala mi odvahu, tak jako generaci přede mnou hnal kupředu punk. Na občasné, zřídkavé technoparty jsem cestoval desítky i stovky kilometrů a potkával tam stále tytéž lidi. Někteří z nich skončili v protidrogové léčebně a na psychiatrii, jiní dnes šéfují bankám a chodí už jen na muzikály.

Mýtus skončil, ale něco přece zbylo Z nahrávek, které jsem tehdy zoufale sháněl, už neposlouchám skoro nic. Desky a cédéčka, za které jsem vyhodil tolik peněz, zapadají prachem na půdě u rodičů – s výjimkou Letfield. Album Leftism se mezitím stalo součástí kánonu popkultury, a už když vyšlo, bylo jasné, že taková nahrávka se nedá překonat.

Opožděné pokračování Rhythm & Stealth už jen oživovalo mýtus, který musel nevyhnutelně skončit, protože všechno už bylo jinak. Ti, kdo byli u toho, mají aspoň dodnes něco společného; s mnohými z nich dodnes najdu společnou řeč, což v generaci laptopové samoty není málo.

Hodněkrát jsme se pokoušeli Letfield pozvat na Slovensko, jenže byli nezaplatitelní a na naši zemi se museli dívat s asi takovou důvěrou jako Ján Slota na daňové kontrolory. Právem: Bratislava se tehdy měnila spíš směrem k Minsku než k Parndorfu. Festival Pohoda ještě neexistoval a na Letfield by i tak přišlo o dva řády méně lidí než v sobotu 10. července 2010.

Hledám lásku, která vytrvá Skutečně velké a inovativní festivaly dnešní okleštěnou retrosestavu Letfield na jejím comebeckovém turné nechtěly. Ale já mám radost, že je pořadatel Pohody Michal Kaščák letos pozval, byť z jiných důvodů, než jsou ty mé. Vděčím jim za mnohé. Na trenčínském festivalu se mi během těch dvou dní líbilo hodně vystoupení: Polar Bear, The XX, José Gonzáles, Crystal Castles. Ale jedině Letfield dokázali změnit letištní plochu na dávný U. Club. I'm searching to find a love that lasts all time – na tom se ani po těch letech nic nezměnilo.

O autorovi| Michal Hvorecký spisovatel, Autor (* 1976) je bratislavský spisovatel

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!