Jedna ze stálic českého tance, uskupení VerTeDance, se nyní na české taneční scéně prezentuje novým večerem, složeným ze dvou choreografií Dance of Canis Lupus a Jaja a Papus. První z nich je další mezinárodní spoluprací této skupiny. Jméno Belgičana Thomase Steyaerta není divákům současného tance neznámé. Tento bývalý člen Ultima Vez se do jejich povědomí vloni zapsal choreografií pro soubor DOT 504 Hidden Landscape. Současné dílo vytvořené pro VerTeDance je další prezentací charakteru jeho choreografického slovníku.
Nenadálé události Dance of Canis Lupus je nenarativním příběhem zkoumání a hledání, spontánnosti a náhody. Choreografie je inscenována jako pohled na neorganizovanou divadelní zkoušku, která počítá s nenadálými událostmi a bere je, jak přichází. Pasáže tančené „v roli“ na sebe navazují skrze civilní pauzy. Náznaky výtvarného zpracování scénografie se mísí s obyčejnými, více či méně potřebnými předměty, a že je všechno jinak než obvykle, dává tušit i plně rozsvícené hlediště divadla. Hledat klíč k rozluštění další podstaty je zbytečné.
Co však zaujme, je bezpochyby devíza v podobě vynikající interpretace všech tří tanečnic. Helena Arenbergerová, Tereza Ondrová a Veronika Knytlová-Kotlíková jasně dokazují oprávněnost být na scéně. Větší část pohybového slovníku se odehrává na poli současného tance plného vířivých spirál, skoků a partneřiny.
Vztahy mezi tanečnicemi, pohledy, zkoumání sebe a ostatních, nervozita, vše v duchu „steyaertovského“ stylu, tak jak je to známé z Hidden Landscape. Choreograf tak opět dokazuje svůj výjimečný cit pro časování napětí s mrazivým vyvrcholením celého díla.
Druhá část večera s názvem Jaja a Papus je choreografie odehrávající se naopak v kontrastu zcela jiného světa, který ovšem postupnou scénickou úpravou v začátku jako by navazoval na předchozí kus. Když se konečně všechny stěny skryjí za černý samet, otvírá se pohled do světa dvou lidí. V programu se píše o příběhu dvou stárnoucích partnerů, ovšem toto definování nemá zas takovou důležitost. Je to prostě vztah dvojice lidí, jejichž priority jsou sice podobné, jen mají jiný název. Samostatný choreografický debut Terezy Ondrové má v sobě dynamiku plnou citlivosti ve vzájemném vnímání obou interpretů (Veronika Kotlíková-Knytlová, Robert Janč).
Náznaky vzpomínek jsou dialogem, který evokuje pocit, že někde existuje jasný fyzický předobraz tohoto tématu a jeho zpracování. Jaja a Papus mění atmosféru celého večera a po dřívějších choreografiích této skupiny je poměrně příjemným překvapením, které není jen pěkným tancováním. A v kombinaci s první částí se stává vhodnou volbou pro dobře strávený večer.
***
HODNOCENÍ LN ***** Dance of Canis Lupus
Choreografie: Thomas Steyaert Tančí: VerTeDance (Tereza Ondrová, Veronika Kotlíková-Knytlová, Helena Arenbergerová)
***** Jaja a Papus
Choreografie: Tereza Ondrová Tančí: Veroniká Kotlíková-Knytlová, Robert Janč Premiéry: 9. prosince 2008 v divadle Ponec
Vztahy mezi tanečnicemi, zkoumání sebe a ostatních, nervozita... Choreograf opět dokazuje cit pro časování napětí.
