Jak se fotografie z Prahy dostala na titulní stranu uznávaného vědeckého časopisu? „Ten obrázek je prostě úžasný! Když naši studii v Science přijali, upozornili jsme editory časopisu na Matejovu práci,“ uvádí pro LN Jean-Baptiste Michel. S dílem Mateje Kréna se vědci seznámili vloni na jeho výstavě v Muzeu moderního umění v Bologni a rozhodli se ho oslovit.
„Vybrali jsme dvacet různých fotografií a nabídli je do Science. Tam si nakonec vybrali právě snímek z Prahy, což mě samozřejmě velice těší,“ říká Matej Krén. Jeho Idiom má tvar kolmého válce s bočním okýnkem. Na obou koncích válce jsou umístěna zrcadla, takže při pohledu dovnitř člověk spatří nekonečně hlubokou „studnu“.
Autorem vybrané fotografie je Zdeněk Urbánek z Uměleckoprůmyslového musea v Praze. „Během povodní v roce 2002 zaplavila suterén Městské knihovny voda a následné vysoušení knihy poškodilo,“ vzpomíná Matej Krén. Před dvěma lety proto za plného provozu knihovny proběhla nenápadná rekonstrukce celé skulptury – byla rozebrána, knihy ošetřeny a vráceny na své místo. „Při té příležitosti jsem Zdeňka Urbánka požádal, aby pořídil sérii fotografií, tohle je jedna z nich,“ říká Krén.
Zájem editorů ze Science ho pochopitelně potěšil. „Výstava v Bologni měla velký ohlas, ale někdy jsou moje práce publikovány způsobem, ze kterého nejsem příliš šťastný – třeba v některých magazínech, kde ani být nechci. O to víc mě potěšil zájem vědeckého časopisu, který je jakoby z jiného světa, výsostně odborný a jakoby ukrytý před zrakem široké veřejnosti,“ vypráví Matej Krén.
„Kromě toho jsou ti dva mladí vědci velice sympatičtí a jejich nápad je fascinující. Takže jsem rád, že se naše cesty propojily, a navíc budu mít svoji práci na obálce časopisu, který od dětství obdivuji,“ říká Matej Krén.
Pět milionů knih v počítači Ve studii, kterou snímek doprovází, vědci představují největší jazykový korpus světa: databázi s texty více než pěti milionů knih vydaných v letech 1800 – 2000, což jsou čtyři procenta všech knih, které kdy vyšly. Zatím obsahuje knihy v angličtině, francouzštině, španělštině, ruštině, němčině a hebrejštině.
S jejich pomocí výzkumníci studují, jak se vyvíjela gramatika i slovní zásoba. Využívají přitom kromě jiného projekt Google books. „Knihy jsou součástí našeho kulturního genomu, který se dědí z generace na generaci, ale zároveň se vyvíjí,“ říká Jean-Baptiste Michel. Obor, který svou prací založili, vědci nazývají kulturomika (podle genetiky). Sledováním výskytu jednotlivých slov v textech mohou sledovat, jak se měnil jazyk pod vlivem událostí, jako byla válka nebo zrušení otroctví.
lidovky.cz Přístup do databáze najdete na www.lidovky.cz/věda
