Deset měsíců navíc - z toho měsíc a půl ve vězení -strávila mladá Francouzka v Íránu za to, že se zapojila do protivládních demonstrací.
Nakonec byla propuštěna po zaplacení vysoké pokuty.
Existuje ale podezření, že svobodu jí zajistily ještě další dohody mezi Paříží a Teheránem, byť to obě vlády odmítají.
PAŘÍŽ/PRAHA Byl první červenec 2009 a v Íránu už třetím týdnem demonstrovali odpůrci staronového prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda, kteří nevěřili (a stále nevěří) v právoplatnost jeho znovuzvolení. Mezi desítkami zatčených byla i Clotilde Reissová, nyní 24letá Francouzka, která podle tvrzení jejích přátel do Íránu přijela kvůli obrovskému zájmu o tamní kulturu a jazyk. Její půlroční pobyt se chýlil ke konci a Clotilde se po měsících strávených učením a výzkumem měla vrátit domů. Jenže nevrátila. Po zatčení skončila v teheránském vězení, odkud byla po měsíci a půl na kauci propuštěna - s podmínkou, že až do vyřešení případu neopustí brány francouzského velvyslanectví v Teheránu. Otomto víkendu se jí to poštěstilo a včera odpoledne už mohla s úsměvem na rtech pózovat novinářům před Elysejským palácem v Paříži. „Jsem velmi, velmi šťastná, že jsem zpátky ve své zemi,“ prohlásila cestou ze schůzky s francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym. „Chci poděkovat každému, kdo mi v této tvrdé zkoušce pomáhal - počínaje prezidentem. Za jeho podporu a hájení mé neviny od okamžiku, kdy jsem byla zatčena,“ citovala její slova agentura Reuters.
Propuštění za propuštění?
Jenže odpověď na otázku, komu a za co přesně poděkovat, není ani po šťastném konci vleklého příběhu Clotilde Reissové zcela jasná.
Její kauza byla totiž zpolitizována, a to zřejmě již od jejího samotného zatčení. Pro Írán, který kvůli svému neprůhlednému jadernému programu může brzy očekávat nové mezinárodní sankce, se zadržování západního občana stalo vítaným trumfem. Francie jakožto stálý člen Rady bezpečnosti OSN totiž bude o sankcích rozhodovat.
Oficiálně byla Reissová propuštěna po zaplacení nemalé pokuty -podle jejího obhájce částka činila 285 000 dolarů (v přepočtu asi 5,6 milionu korun). Předtím přitom byla odsouzena k dvěma pětiletým trestům vězení. Podle íránských úřadů se totiž dopustila špionáže a podvracení režimu. Sama Reissová během prvního soudního líčení, které bylo vysíláno i v televizi, přiznala, že se protivládních demonstrací účastnila. Ovšem „z osobních důvodů“. Podle agentury AFP také připustila, že napsala zprávu o situaci v Íránu pro institut napojený na kulturní sekci francouzské ambasády. Provinila se prý také tím, že zasílala na internet snímky z protivládních protestů. Navíc pobývala v Isfahánu, tedy městě, kde se nachází provozovna na obohacování uranu pro neprůhledný íránský program.
Jakkoliv podezřelé mohlo být její zadržení, neméně otazníků je kolem jejího propuštění. Podle jejího právníka byl trest překlasifikován z několikaletého vězení na pokutu vzhledem ke „shovívavosti“ úřadů a „osobní situaci“ mladé Francouzky. Se zprostředkováním také pomáhaly další státy - Sarkozy bez uvedení detailů jmenovitě zmínil Brazílii, Senegal a Sýrii.
Spekulace vyvolalo její propuštění především kvůli tomu, že před necelými dvěma týdny odmítla Francie vydat do USA íránského obchodníka Madžída Kakávanda, kterého USA viní z obcházení embarga na dodávky materiálu, který by mohl Írán zneužít i k vojenským účelům. „Žádné handrkování ani uplácení nebylo,“ ohradil se proti spekulacím o dohodě francouzský ministr Bernard Kouchner. „Tyto dva případy spolu nemají naprosto žádnou souvislost,“ citovala íránská agentura FARS mluvčího teheránského ministerstva zahraničí.
Ten stejný mluvčí po osvobození Kakávanda ovšem prohlašoval, že to je „pozitivní okamžik ve francouzskoíránských vztazích“.
„Žádné handrkování ani uplácení nebylo,“ odmítl spekulace francouzský ministr zahraničí Bernard Kouchner.
