* LN Jak hodnotíte včerejší verdikt soudu v Karlsruhe?
Já bych chtěl říci, že rozhodnutí ústavního spolkového soudu již v minulosti několikrát zdůrazňovalo potřebu zvýšit roli parlamentu. I u nás jsou známá některá rozhodnutí, která odkazují na rozhodnutí spolkového ústavního soudu. Verdikt zase tak výrazně nevybočuje.
* LN Rozhodli Němci o nutnosti posílit pravomoci tamního parlamentu kvůli tomu, že by se v souvislosti s Lisabonem báli o svou suverenitu?
Já myslím, že stejně v Německu jako u nás jsou v právní teorii různé proudy. Někteří vycházejí z toho, že pojem suverenity je třeba chápat nějak nově. Jiní vycházejí z tradičních principů. O tom, že role evropské integrace proniká nebo prozařuje do celého právního řádu, nepochybují ani ti, kdo patří k těm realistickým směrům, ani ti, kteří jsou vůči evropské integraci vstřícní. Je zřejmé, že to mění pojetí suverenity.
* LN O souladu s německou ústavou rozhodoval spolkový ústavní soud už v roce 1993 v případě Maastrichtské smlouvy. Liší se tehdejší situace od dnešní?
Přirozeně. Integrace jde dále dopředu, je nepochybné, že se to liší.
* LN Proč vlastně Lisabon tolik veřejnost rozděluje? Na jedné straně jsou ti, kdo hovoří o ztrátě suverenity, druhý tábor naopak zdůrazňuje potřebu zvýšit akceschopnost EU...
Já myslím, že se ty věci nevylučují. Obojí je pravda. Uvádí se ale, že jsou znevýhodňovány menší státy. To je asi pravda, já se ale zároveň nedomnívám, že je pro Českou republiku rozhodující, jestli má o dva poslance více nebo méně. Opouští se ale princip jednomyslnosti, který činil unii méně akceschopnou. To je smysl toho sporu.
