K blížícím se sedmdesátinám Pavla Bobka chystá vydavatelství Supraphon k vydání dvojalbum, které nastíní zpěvákovu více než čtyřicetiletou kariéru.
* LN Vybrat „jen“ čtyřicet písní není asi jednoduché. Kdo dvojalbum sestavuje?
Můj přítel, muzikant a právník Petr Ostrouchov – pořizuje průřez mou zpěváckou historií, s výjimkou úplných počátků v Olympiku.
* LN Proč ne Olympic?
To jsou písničky, které patří zase do kapitoly Olympic. Tento výběr začíná rokem 1969 a končí až v horké současnosti, protože poslední nahrávku jsem natočil před měsícem.
* LN Co to je?
Píseň Boba Dylana Not Dark Yet s textem Roberta Křesťana – Ještě není tma (ale stmívá se). Patří k sérii písní, jimiž hoši z Druhé trávy chtějí uctít Dylana. Většinu nazpíval Robert Křesťan. Já tam mám dvě sloky, ale s jeho laskavým svolením jsem si tuto píseň nazpíval ještě celou sám jako bonus pro tu svou jubilejní desku, která se bude jmenovat Antologie.
* LN Narozeniny máte 16. září, deska vyjde v říjnu. Zdržela ji autorská práva?
Po pravdě řečeno, tenkrát si s nimi leckdo nedělal moc starosti, zejména Panton, přestože já vždycky tlačil na to, aby bylo všechno v pořádku. Bohužel mě neposlechli, takže některé ty písničky se musejí autorizovat teprve teď. Tehdy se leckteří interpreti na desky psali jako autoři, to já ale nikdy nedělal.
* LN Co tedy Antologie nabídne?
Mé původní nahrávky, nejstarší jsou ty s texty Jirky Grossmanna – Ruby, Houston – pak semaforská éra – třeba Lásko, mně ubývá sil, éra Žantovská – Zkus se životu dál smát a tak dále. V podstatě jsou to písničky z mých řadových alb.
* LN Při tom výběru se probíráte vlastně životem. Jste nostalgický?
Já to tak neberu, necítím zvláštní sentiment jenom proto, že jsou to staré věci. Už proto, že ty písničky stejně většinou dodnes zpívám – naposledy jsem si Houston zazpíval předevčírem v Brně. Když to tak ale poslouchám a probírám se sám sebou, připadá mi, že jsem kdysi na začátku byl geniální imitátor různých dobrých zpěváků. Uměl jsem zazpívat Buddy Hollyho, Roye Orbisona, Elvise, Sinatru, to dneska už neumím. No ale zase jsem si osvojil svůj jistý styl a ten mi už snad nikdo nevezme.
* LN Donedávna jste vystupoval s Milošem Nopem, nyní s Malina Bandem. Vypadá to, že už jste zase v kondici.
Abychom to nezakřikli, ale konečně se dostávám zase do své formy. Tohle léto jsme hodně hráli s Malina Bandem, ale hoši teď s Robertem Křesťanem jako Druhá tráva na dva měsíce odletěli do Ameriky. Spolupracuji také s Lubošovým bratrem Pavlem Malinou a Pavlínou Jíšovou, něco chystáme na nejbližší týdny. Nad přípravou té desky si ale denně uvědomuji, jak hodně je to všechno spojené s osobou Miloše Nopa. On ty první písničky s texty Jirky Grossmanna aranžoval jako mladičký pianista Semaforu a ta éra s jeho odchodem definitivně skončila, ale kdykoli hraju, myslím na něj – byl to vynikající doprovodný klavírista.
