Je úterý, 7.30 ráno, a právě se probouzím za zvuků svého nejnovějšího „budíku“, který mě na rozdíl od toho starého dokáže zvednout z postele téměř okamžitě. V dnešní době technického pokroku se mnoho lidí probouzí za zesilujícího se zvuku deštného pralesa nebo své oblíbené písničky. Já však zůstávám vůči těmto moderním vymoženostem skeptický, protože nic, co se dá vypnout jedním pohybem ruky, mě před polednem z postele nedostane. Od chvíle, kdy se do mého domu nastěhovala nová sousedka se psem Žerykem, je však s vyspáváním konec.
Téměř s pravidelnou přesností mě totiž paní Žeryková budí o půl osmé zoufalými výkřiky: „Žeryku! Žeryku! Uklidni se! Nikam! K noze! Do pr…!“ Opravdu neznám spolehlivějšího probuzení, a snad právě proto mě napadlo: Začínají pro nás domácí mazlíčci být něčím víc než jen nejlepšími přáteli?
Když jsem minulý měsíc dostal za úkol vytvořit do jednoho módního časopisu stránku s psí módou, neubránil jsem se myšlence, že šéfredaktor se nejspíš dočista zbláznil. Zadání však bylo jasné a mně nezbývalo nic jiného než vyrazit do pražských butiků a marně hledat poslední kolekci haute couture pro psí mazlíčky. Když jsem procházel Pařížskou ulicí a namísto krásných lidských šatů jsem hledal titěrné oblečky pro psiska všeho druhu, připadal jsem si jako úchylná Paris Hilton, jíž k dokonalosti chybí už jen čivava v růžových šatičkách a slunečních brýlích značky DogDior. Ta představa mi připadala naprosto stupidní, a ačkoliv jsem se opravdu snažil ponořit se hlouběji do problematiky psího šatníku, nedokázal jsem to brát vážně.
V tu chvíli jsem však v dálce uviděl ženu v úzkých tmavě modrých džínách a černém topu, obutou v lesklých lodičkách na tak vysokém podpatku, že svou výškou dalece převyšovala ostatní ženy v ulici (což vzhledem k počtu japonských turistek nebylo zas tak obtížné). Co však bylo daleko zajímavější, byla její kabelka Louis Vuitton, z níž vykukovala hlavička malého chlupatého stvoření. Okamžitě mi to došlo. Kde jinde bych měl hledat luxusní psí doplňky než u firmy, která si zakládá na své variabilitě a je schopná vytvořit na zakázku téměř vše, na co si marnivý zákazník vzpomene?
Je libo obojek za 4850 korun? Když jsem vešel do butiku Louis Vuitton se svým všetečným dotazem na nabídku luxusních psích doplňků, čekal jsem rozporuplné reakce. Místní zaměstnanci však bez sebemenších známek údivu sáhli pod pult a vytáhli katalog, ve kterém se ukrývaly takové psí poklady jako obojek za 4850 korun, vodítko za 5500,- nebo například ona luxusní přenosná taška bratru za 24 300,-.
Ačkoliv jsem byl do té doby zapřisáhlý odpůrce psího zkrášlování, nabídka Louis Vuitton mě natolik okouzlila, že i já jsem okamžitě zatoužil svému psovi pořídit ten úžasný obojek. V tu chvíli jsem si však uvědomil, jak by náš drahý Matějíček ten luxusní kousek s láskou rozškubal svými drápky nezasaženými manikúrou, a tak jsem se myšlenky na stylově vyhlížejícího psa raději okamžitě vzdal.
Když jsem pak plný dojmů přejížděl z Pařížské ulice na pražský Smíchov, uviděl jsem z okna něco neuvěřitelného. Hned vedle obchodů s voňavými sýry na mě útočil nápis, který měl opravdu všech pět pé: „První pražská pekárna pro pejsky“. V tu chvíli mě napadlo, že jsem se dočista zbláznil a uprostřed rozpálené Prahy spatřuji psí fatu morgánu. Opětovný pohled na obchůdek mě ale ujistil v tom, že jsem právě našel adresu psího ráje. Alíkovi je rok. Happy birthday! Okamžitě jsem se do psího obchodu vydal a to, co na mě za skleněnou výlohou čekalo, se dá jen stěží popsat. Z trouby se linula úžasná vůně sušenek s názvem „Zbytky ze zabijačky“ a mně pomalu, ale jistě začaly z úst kapat sliny. Nebyl jsem sám. Malý bílý pejsek, kterého do pekárny přivedla jeho afektovaná majitelka s výkřiky „Přineste mu vodu, on je úplně vyprahlý!“, měl stejné choutky jako já a vrhal se přímo na skleněnou polici se sušenkami. Zatímco jedna z prodavaček nesla pejskovi vodu, druhá pečlivě zdobila narozeninový dort s nápisem „Alíkovi je rok“.
Stále jsem nemohl uvěřit svým očím. Umřel jsem a reinkarnoval jsem se do psího ráje? Bezesporu. Po mé pravé ruce totiž na ramínkách viselo zhruba tři sta nejrůznějších modelů šatů, džínových kompletů, pláštěnek, kabátků, kravat a smokingů pro pejsky, dále pak obojky vykládané křišťály Swarovski a v neposlední řadě také úžasné tenisky Dogverse, které připomínaly klasické Converse All Stars.
To však zdaleka nebylo všechno. Ve speciální starožitně vyhlížející psí skříni byla sada obojků ladících s vodítkem a miskami, hned vedle stály basy se psím pivem a uprostřed obchodu se pro změnu nacházel plyšový ráj, ve kterém nechyběly hračky v podobě kabelek Pawda Italy (Prada), lodiček Bark Jacobs (Mark Jacobs), Jimmy Chew (Jimmy Choo), hodinek Growlex (Rolex) nebo rozkošného iPaw, což je takový psí hudební přehrávač. V luxusní plyšové výbavě samozřejmě nemohly chybět kabelky Chewy Vuiton (Louis Vuitton) nebo plyšový flakonek Chewnel číslo 5. (Chanel). Plyšový Brad Pitbull Co však bylo už i na mě moc, byly plyšové hračky v podobě hollywoodských psích hvězd, jako Angelina Growlie, Brad Pitbull, Sarah Jessica Barker nebo Pomeranian Anderson. Na jednu návštěvu až moc zážitků. Koupil jsem Matýskovi Zbytky ze zabijačky, které mi paní prodavačka ovázala modrou stuhou (pro fenečku mají růžovou) a vyrazil jsem k domovu.
Ještě týž večer mi Matěj věnoval ten nejoddanější pohled v životě. Jeho vděčné oči mi za těch pár korun prostě stály. Hned druhý den jsem proto o nově objeveném obchodu volal kamarádovi, jehož buldoček výmluvně pojmenovaný Gucci už v šatníku nějakou tu luxusní výbavičku má. A jak jsem se později dozvěděl, z nového butiku byl nadšený podobně jako já.
Inu, svět se zbláznil a my s ním. Hned zítra doběhnu do Psí pekárny pro nějaký zabijačkový úplatek malému Žerykovi, aby svůj ranní budíček posunul alespoň o půl hodiny.
Musíme si přece pomáhat, když jsme si v dnešním světě téměř rovni!
