Účastníci fóra, jehož letošní ročník včera začal, vědí často o podstatných věcech velmi málo
Světové ekonomické fórum v Davosu je důkazem o tom, že v naší době, údajně založené na ideji rovnosti, elity nevymizely. Spojuje je něco víc než peníze a od běžných lidí se odlišují stejně jako šlechta minulých století. Výraz „davoský člověk“ zpopularizoval Samuel Huntington, autor knihy Střet civilizací (a návštěvník fóra). Jde podle něj o lidi, kteří „nemají potřebu národní loajality, v hranicích států vidí překážky, které naštěstí mizí, a na vlády pohlížejí jako na rezidua minulosti, jejichž jedinou užitečnou funkcí je být nápomocné globálním operacím elity“. Globalizace podle nich způsobila transfer moci od vlád ke globálnímu spotřebiteli a tím, kdo uhaduje, objevuje a uspokojuje potřeby globálního spotřebitele, jsou oni -to je jejich místo na světě.
S účastí autentických domorodců Jejich definičním znakem, kterého si všiml kdekdo, je ovšem to, že se baví jen mezi sebou a globálního spotřebitele si nepouštějí příliš k tělu. Mark Malloch Brown, účastník fór, kterého si z postu náměstka generálního tajemníka OSN povolal do svého kabinetu Gordon Brown, vzpomíná, jak se na jedné recepci najednou na sebe s manželkou podívali a říkali si: „Co se to stalo, že na davoské recepci potkáváme víc známých, než kdybychom se procházeli po návsi obce, kde žijeme?“ V Davosu, kde návštěvníky fóra od vnějšího světa izoluje dvojnásobný počet policistů a vojáků, si lze tento pocit vychutnat v dokonalé podobě. Přístup mají jedině místní obyvatelé. David Rothkopf, autor knihy Superclass (a návštěvník fóra), popisuje, jak se v restauraci Gentiana rád dává do řeči se státníky a byznysmeny jakýsi místní strejc: hovoří sice pouze švýcarskou němčinou a nikdo mu nerozumí, ale atmosféra je prý přesto „radostná a uvolněná“.
Marie Antoinetta s podobným záměrem do své umělé vesnice ve versailleském parku angažovala herce.
To v Davosu mají autentické domorodce! Protože plutokrati jsou na takovou kritiku citliví, organizátoři občas pozvou někoho, kdo má zajistit jejich dýchánku „přesah“ - může to být jednou Šimon Peres a Jásir Arafat, jindy Sharon Stoneová nebo Bono anebo, jako letos, několik mladistvých exponentů fenoménu „web 2.0“. Vítán je úspěch v každé podobě. Ve skutečnosti ovšem tento sbor bystrozrakých podléhá módám, laciným efektům a zbožným přáním stejně jako obyčejný dav. Peres a Arafat si v roce 1994 v Davosu před kamerami potřásli rukou -každý si může zhodnotit, k čemu toto „historické“ gesto bylo. Sharon Stoneová v roce 2005 v Davosu přesvědčila lidi v sále, aby přislíbili celkem milion dolarů na boj s malárií. Mnohem víc by pomohla legalizace DDT, ale postavit se proti ortodoxii Greenpeace, jež na zákazu DDT trvá, to si netroufli ani nejmocnější z nejmocnějších. A web 2.0 je momentální hit světa nových technologií, jenže zatím si nikdo netroufne odpřísáhnout, zda velké konglomeráty ty miliardy, které zaplatily za firmy jako YouTube a MySpace, ještě někdy uvidí. A proč vlastně tato koordinační centrála globálního kapitálu nedokáže předejít turbulencím, jaké právě zmítají světovými akciovými trhy? Davoské představy o světě podléhají několika systémovým zkreslením. Kdo si dělá obrázek o vzdálených místech z finančních indikátorů, případně z třídenního výletu do místního Hiltonu, zákonitě bývá zaskočen. Jeho zdroje ho například nevarovaly před vzestupem role náboženství ani před rozvojem antiglobalizačního hnutí. Z rozvojových zemí je zvyklý potkávat se s členy tamní elity, kteří vystudovali západní školy. Konverzuje s nimi o trhu a demokracii a nedochází mu, že jsou doma nejen netypičtí, ale často i nenávidění - nešťastná Bénazír Bhuttová byla typickým příkladem. Jak si davoský člověk srovná v hlavě, že bezpochyby dokonale kosmopolitní saúdskoarabská princezna, která se zúčastňuje letošního fóra, doma nesmí řídit auto ani sama vyjít na ulici? A jak si srovná se svou představou o mizejících vládách to, že některým z těchto vlád ochotně prodává technologii k cenzurování internetu? Adochází mu, jak rychle by globalizace dojela, kdyby americká flotila přestala garantovat svobodu plavby na trasách spojujících Perský záliv, jihovýchodní Asii a západní trhy?
Svět ve skutečnosti vůbec není zestejněný a globální spotřebitel není jeho suverénem. A vládci světa, kteří se scházejí v Davosu, o podstatných věcech vědí často stejně málo, nebo i míň než my ostatní.
***
Jak si davoský člověk srovná v hlavě, že dokonale kosmopolitní saudskoarabská princezna, která se zúčastňuje letošního fóra, doma nesmí řídit auto ani sama vyjít na ulici?
O autorovi| Martin Weiss komentátor LN e-mail: martin.weiss@lidovky.cz
