Například středoškolský profesor, spisovatel a signatář Charty 77 Vladimír Liberda byl v září 1982 vzat do vazby a v březnu příštího roku ho ostravský soud poslal na dvacet měsíců do vězení pro údajné pobuřování, které mělo spočívat v šíření literárních textů. Spisovatel Jaromír Šavrda byl pronásledován StB, v září 1979 byl zatčen a odsouzen za výrobu a šíření samizdatových publikací na dva a půl roku. Z vězení se vrátil v březnu 1981 a podepsal Chartu 77. Záhy byl opět zatčen a odsouzen (za pobuřování) k 25 měsícům. Na svobodu se dostal v říjnu 1984, věznění mělo vliv na jeho zdravotní stav a roku 1988 předčasně zemřel.
V „chartovním“ roce 1977 byl za rozšiřování knih z edice Petlice odsouzen dramatik František Pavlíček k podmíněnému trestu, Jiří Lederer ve stejné kauze, známé jako Ota Ornest a spol., dostal tři roky vězení za svou knihu České rozhovory. Roku 1978 byli dva měsíce drženi ve vazbě Pavel Roubal a Jiří Gruša, Drahomíra Šinoglová dostala rok vězení u znojemského soudu za opisování knih edice Petlice. Zástupné paragrafy Komunistický režim oficiálně nesoudil vydavatele a autory samizdatu za to, že se pokoušejí svobodně šířit texty, které nevydávají běžná nakladatelství - používal proti samizdatu „zástupné paragrafy“. Soudci, prokurátoři a policisté tedy konstruovali obvinění jako protistátní, případně kriminální činnost. Často se používal paragraf 100 trestního zákona -pobuřování (sazba až tři roky).
Jak píše Jiří Gruntorád, v soudním procesu „dokazovalo se, že pachatel seznámil nejméně dvě osoby s pobuřujícím textem. Stejně trestná byla i příprava k tomuto trestnému činu - stačilo vlastnit několik kopií ,pobuřujícího‘ textu. Za tzv. podvracení republiky se dalo uložit až pět let vězení, pokud šlo o činnost ve větším rozsahu nebo ve spojení s cizí mocí, byla sazba od tří do deseti let. Když se někdo pokusil dopravit samizdat za hranice, šlo zpravidla o poškozování zájmů republiky v cizině. Oblíbený byl i paragraf nedovolené podnikání, který zněl dokonce velmi nepoliticky.“ Ivan M. Jirous, František Stárek a Eduard Vacek byli odsouzeni pro změnu za „výtržnictví“ -především proto, že se podíleli na vydávání časopisu Vokno, v němž „čistotní a puritánští“ estébáci našli několik neslušných slov. lidovky.cz další příběhy čtěte na www.lidovky.cz/bezpravi
