První porevoluční prezident Akademie věd Otto Wichterle nesnášel, když ho někdo oslovil „pane prezidente“. Jeho nástupce Rudolf Zahradník prosadil hned začátkem devadesátých let do zákona o Akademii věd, že v jejím čele nestojí prezident, ale předseda. Všichni jsme tehdy souhlasili s tím, že bychom měli ve státě mít pouze jednoho prezidenta: prezidenta České republiky.
A ejhle! Brzy se prezidenti začali rojit jako na běžícím pásu. Hochštapleři si zakládali různé asociace, sdružení a komory, ustavili se prezidenty a své kamarády jmenovali viceprezidenty. Nechali si rychle natisknout vizitky a už se zasedá, jedná a hlavně posuzuje, radí a doporučuje. Také se na tu činnost a na platy získávají peníze, které pak chybí jinde, kde se dělá něco smysluplného. Mnohým z těchto prezidentů se dokonce podařilo proniknout do různých, někdy i vlivných institucí. K tomu bylo dobré opatřit si i nějaký ten titul - třeba plzeňského JUDr nebo alespoň nějakého toho MBA.
Obzvlášť dojemné to bylo u lidí, kteří naprosto selhali v předchozím zaměstnání. Vzpomínám na jednoho takového, který řídil jakýsi výzkumák, kde se vesele naveliko ilegálně vyráběl pervitin, který se pak třeba dával před školou dětem. Tento výtečník v televizi obhajoval chemiky z toho výzkumného pracoviště, jací že jsou to specialisté! Dnes je také prezidentem nějaké asociace.
Tato chuť být nějak titulován je v naší zemi až absurdní a je asi pozůstatkem ještě z dob Rakouska-Uherska, kde žili páni vrchní radové i jejich manželky paní vrchní radové.
Vedle inflace prezidentů máme ovšem také inflaci vysokoškolských titulů. Málokdo se v nich vyzná. Tak například byl v době nedomyšlených polistopadových změn zaveden podivný titul Dr., který se píše za jméno. Ten byl naštěstí už zrušen.
Zato vedle sebe existují takové hybridy jako PhDr. a PhD., které oba značí doktora filozofie, ale přitom znamenají v hierarchii titulů něco úplně jiného. V minulosti se udílel i legrační politický titul RSDr. (pro „Rozhodnutím Strany Doktor“). A nověji máme Bc. a Mgr. (zkratky si lze vykládat různě).
Myslím, že by se v titulech měl konečně udělat pořádek. Měla by se uzákonit rozumná redukce titulů, která by sice ctila tradici u vžitých titulů, ale zároveň by nás posunula do civilizovanějšího světa.
Je to i téma pro celou Evropskou unii. Bylo by dobré, kdyby se tituly ujednotily a jednotná by měla být i měřítka pro akreditace studijních programů a pro udílení vysokoškolských titulů. Velmi by to napomohlo nostrifikaci titulů v těch zemích, kde je ještě vyžadována, a volnému působení vysokoškolsky vzdělaných lidí ve všech státech Evropské unie.
No, a ty prezidenty si lidi můžou ponechat. Dneska je to spíš k smíchu a nikdo už na takové označení nedá.
Hochštapleři si zakládali různé asociace, sdružení i komory a ustavili se prezidenty. Nechali si natisknout vizitky a už se zasedá, jedná a hlavně posuzuje a radí. Také se na tu činnost a na platy získávají peníze, které pak chybí na věci smysluplné.
O autorovi| Václav Pačes genetik
