Vkvětnu dostal jsem z Mikulova dopis tohoto znění: „Blíží se KONEC těš se tupče!“ V červnu došel dopis těchto slov: „Už se to BLÍŽÍ těš se tupče!“ Dopis byl odeslán z Prahy. Minulého týdne mi tento můj věrný čtenář píše z Brna: „Už to BUDE tupče!“ A před několika dny mi došel z Prahy dopis, který jsem neotevřel, abych nezmařil stopy pro policii, které ty dopisy odevzdám, když mě k tomu vyzve. Někdo zkušenější tam může posoudit, jak významná je taková věc, snad tam někdo tyto noviny čte. Nejsem VIP, abych žádal o ochranu.
Sám si myslím, že jde o čin slaboduchého nebo ublíženého člověka. Má nepodařený soukromý život, je ctižádostivý, ale bez úspěchu. Celý účinek těch dopisů měl možná být v tom, že je čtu. Kdo chce někoho opravdu zabít, tak jde a udělá to. Další dopisy, přijdou-li, nebudu číst, mám pro pisatele návrh. Myslím si totiž, že je to někdo ze čtenářů, koho jsem rozhněval; protože jinde neúčinkuju. Paní Vaculíková míní, že jde o radar a že je to tedy komunista. Já na dopisy čtenářů odpovídám, vidím-li důvod, ale tu nevím komu. Proto to vyřizuju tady, a pro ostatní čtenáře může to být zábava.
Anonymní nepřátelské dopisy jsem dostával v období Charty 77, a tu bylo jasné, kdo je píše: nižší komunisté. A organizovala to Státní bezpečnost. Bylo na nich příznačné, že neobsahovaly názor, argumenty, ale jenom nadávky a vyhrůžky. Tento muž, nevím jak ho nazvat, je člověk asi padesátiletý, cestuje, proto posílá dopisy z různých míst. Adresu i dopisy píše na počítači. Ani jemu nejde o názor, chce si jen cosi vyřídit s představitelem, mluvčím, zastáncem určitého postoje. Ovšemže potřebuje dosáhnout nějakého výsledku, a mohla by to být popularita, jenže chybí tu jméno. Možná, že jak o tom píšu, teprve plním jeho plán. A jelikož mi dal námět na toto Poslední slovo, jsem ochoten dát mu část honoráře: co říkáte, pane…?
Když jsem Vaše dopisy přežil, co kdybychom se sešli a uviděli se? Řekl byste mi, v čem se mnou nesouhlasíte, a já bych Vám řekl, že také máte pravdu: protože já mám na všechno dva názory. Navrhuju Vám, abychom se sešli v restauraci Domažlická jizba na Strossmayerově náměstí v Praze 7, a to v den a hodinu, kterou mi oznámíte. Nemusíte si se sebou brát žádný doprovod, protože já vás neohrožuju. Já zbraň budu mít, kdyby Vy jste se neudržel. Termín naší schůzky neoznámím nikomu, jen paní Vaculíkové, aby věděla, proč tak dlouho nejdu. Možná si z toho setkání oba odneseme nejlepší dojem. Útratu platím já.
Až teď mi napadlo, že ty dopisy nemusejí slibovat nic nebezpečného a může to být takový žert a zkouška. Pisatel mi prostě oznamuje, že se blíží něco, co nemám rád. Uvažuju, co by to mohlo být, aby to odpovídalo i době. Mohl by to být… už to mám: olympiáda v Číně!
***
Nemusíte si se sebou brát žádný doprovod, protože já vás neohrožuju. Já zbraň budu mít, kdyby Vy jste se neudržel. Termín naší schůzky neoznámím nikomu, jen paní Vaculíkové, aby věděla, proč tak dlouho nejdu.
