PRAHA Fotbal nejsou taneční. To na tribuně při sledování mluvy fanoušků pochopí rychle každý. O vulgární výrazy není nejen v české lize nouze ani na hřišti. Z úst fotbalistů padají těžko citovatelná slova poměrně pravidelně. Neměli by se snažit jít příkladem?
„Vemte si, že se kdokoliv sem tam neudrží při řízení auta. Kdyby rozhodčí dával karty za každé sprosté slovo, za dvacet minut by na hřišti nebyl nikdo,“ domnívá se žižkovský kanonýr Petr Švancara.
Takže je určitá míra nadhledu nutná? „Verbální výrazy hráčů by se neměly tolerovat vůbec,“ zastává naopak pevný názor ligový sudí Pavel Královec. „V jakékoliv zemi patří urážky rozhodčích, soupeře, diváků mezi nejzávažnější prohřešky,“ tvrdí i předseda disciplinární komise ČMFS Alexander Károlyi.
Že trpělivost arbitrů není bezbřehá, poznal v nedělním pražském derby se Slavií Marek Kincl. Verze incidentu z 55. minuty, po němž útočník Bohemians Praha šel předčasně ze hřiště, se liší. Záleží na tom, která strana ho interpretuje.
Kincl tvrdí, že se při ošetření ohradil stejnými prostředky proti osočování příznivců Slavie a osazenstva její lavičky. Čtvrtý sudí Bílek se zase domníval, že vulgarity patří hlavnímu rozhodčímu Kovaříkovi. Doplňte si sami. „Kincl křičel zas..nej č....ku,“ citoval Bílek v deníku Sport. Hlavní sudí hráče poslal předčasně do sprch. Jisté je, že urážky zazněly – jen není jasné, komu byly určeny.
Kinclův případ je zvláštní tím, kde k němu došlo – mimo hřiště v blízkosti tribuny. Neměl Kovařík volit mírnější postih? Zatímco fanoušci jsou při podobných projevech prakticky beztrestní, hráči musí při nadávkách vůči své osobě zatnout zuby. „Jestli byl někdo vyprovokován sám a urážen, to všechno se v disciplinárním řízení zvažuje a bere se na to ohled,“ připouští Károlyi existenci polehčujících okolností při udělování trestu.
Nepříjemnou zkušenost s příliš kritickým divákem prodělal i trenér reprezentace Petr Rada. Loni na jaře ještě v Teplicích poslal ostrá slova zpátky fanouškovi, který na Stínadlech častoval hráče i kouče po mnoho let. Od disciplinární komise za to dostal pokutu 30 tisíc korun, kterou za něj nakonec zaplatili ze společné pokladny hráči.
Pomoci může diplomacie I pokud je zloba adresovaná přímo sudímu, dá se dojít k jinému řešení než k udělení žluté nebo přímo červené karty. „Chce to trochu diplomacie. Když slyšíte nadávky, těžko potom hráči dokážete, že je řekl,“ zmiňuje jedno z úskalí sekretář komise rozhodčích a bývalý ligový sudí Josef Krula. V zásobě měl alternativu. „Když byl na toho hráče nějaký faul, který se dal písknout, neudělal jsem to a on většinou dobře věděl proč,“ vysvětlil Krula, jak dát „hříšníkovi“ za vyučenou.
Podle zkušeností oslovené dvojice rozhodčích nejde hovořit o tom, že počet podobných incidentů narůstá. Třeba Krula si vybavuje pouze jediný okamžik, kdy se během svojí bohaté kariéry musel zachovat stejně jako jeho kolega v neděli na Žižkově. „A to když jsem řídil utkání Hradce Králové v Teplicích. Jeden hráč na mě zařval: Co to pískáš, vole?“ V tomto případě diplomatickou cestu Krula nepoužil.
