Malebná zřícenina Šumburk pne se nad řekou Ohří poblíž Klášterce, na severu lze na přilehlých kopcích zahlédnout další hradní ruiny - Egenberk (Lestkov) a Kletenštejn. Ale pozor, ten už leží v zakázaném pásmu, což kupodivu není místo, kde zlé opice ukrývají minulost naší planety, ale vojenský újezd Hradiště - Doupovské hory. Kdo by se dnes vzrušoval tím, že uprostřed republiky, v blízkosti měst, jako Karlovy Vary a Chomutov, patří zeleným darmožroutům 330 kilometrů čtverečních. Jakmile se člověk dostane na dostřel újezdu (a to doslova), nezůstane na pochybách, jak jsou všechna vojska (socialistická i kapitalistická) zběhlá v plundrování, svinění, ničení všeho druhu a zejména pak likvidování paměti krajiny. Ještě po roce 1989 byl osud této sice už pusté (jen pro představu: historie města Doupova sahá až do 10. století), ale pořád líbezné krajiny předmětem diskuse. Dnes už je ticho, protože pořád je dost těch, kteří chtějí v maskáčích a s kulometem lítat po kopcích. Status quo byl potvrzen. K tomu si ještě přihřívají polívčičku ekologové: oblast se prý díky vojákům uchovala v panenské podobě, nedošlo tu k žádné ekologické havárii (jak známo vojclové by žádný sajrajt nikdy nikam nevylili) a vojenská technika nezanechává pro přírodu škodlivé trvalé následky a pro některé zoologické druhy je její zátěž prospěšná (tank výborně kypří půdu a udržuje zvěř v kondici, to je známá věc). Jen ten člověk pořád vadí, ale s tím už si, soudruzi, poradíme. Na čí objednávku asi tyhle žvásty vznikají, že?
Jak to tak vypadá, vše je v nejlepším pořádku, asi jako ta zoufalá zřícenina renesančního dvorce - později statku Šumná, kterou je třeba projít cestou na hrad Šumburk. Statek bolševik taky pěkně zrajtoval, jen krásná lípa uprostřed zůstala. Do Doupovských hor pravidelně vyrážejí čundráci, bikeři, turisté a kašlou na povolení. Já nechci, abych se ve vlastní zemi musela ptát lampasáků, jestli někam smím. Myslela jsem si, že tohle je už za námi, ale není.
O autorovi| Jana Machalická redaktorka LN
