Nejde o jména

Při výměně ministrů nejde o jména. Jde o to vtlouct ministrům do hlav a do manažerského jednání, že  nesmí být ministry lékařů ani ministry pacientů, ale ministrem zdravotnictví veřejného i neveřejného. ˇŽe nejsou ministrem vojáků (jako bzl p. Tvrdík), ale ministrem obrany, že nejsou ministry učitelů a profesorů ani studentů a žáků, ale veřejného i soukromého školství, ˇŽe ministerstvo obchodu je zbytečnost, když jsou k dispozici státní agentury a provoz obchodu si může rozdělit m.zahraničí a m. zdravotnictví, že ministerstvo kultury nemusí existovat, protože si ho mohou rozdělit m. školství, které potřebuje  zeštíhlit a zrušit  většinu jeho  nadbytečných příspěvkových organizací, a min. zahraničí jako vývozce kultury, ať mají úředníci co dělat po skončení  předsednictví.  A tak podobně i jinde. Jde o změnu koncepce říyení ministerstev a jejich značné zeštíhlení. Vyhození ministři a vyšší úředníci, kteří znají  problematiku a chod úřadu, ať jsou šest týdnů před oznámeným odchodem z funkce pověřeni  transformací jako poradci přímo předsedy vlády. A tak dál a dál. Ale k tomu je třeba univerzitní (universální) humanitní i manažerský vzdělanostní podklad osobnosti, jehož se málokomu  ze současných českých technologů moci dostalo. Tak to chodí. hh