Opera je vázána na poetiku Cocteauova filmu z roku 1946 a prý bylo obtížné přesvědčit Cocteauovy dědice, aby Glassovi povolili alespoň pár provedení opery tak, jak to při komponování zamýšlel: že pěvci zpívají současně s promítáním Krásky a zvířete beze zvuku, což je jistě ideální způsob, jak operu prezentovat. Ke škodě díla se v Brně zpívá česky: hudebnosti francouzštiny český překlad nedosáhl a působí toporně. Bylo-li záměrem inscenátorů takto přiblížit porozumění textu a ději, pak nezřetelné dikci většiny protagonistů příliš rozumět není a kdo film nezná, nemá šanci se v ději vyznat. Orientaci neusnadňuje ani inscenační koncepce slovinského režiséra s uměleckým jménem Rocc. Ten se již výborně prezentoval v Zouharových Nocích dnem a také jeho Slzy Alexandra Velikého byly neotřelé - tentokrát z jeho výrazného rukopisu zůstal jen akcent na výtvarno.
Přitom jeho nápad učinit zvíře součástí Krásčina vnitřního světa nepostrádá dráždivost - ostatně již v Cocteauově filmu hrál Jean Marais trojroli Zvířete, svého soka Avenanta i Prince. Problém je v tom, že Rocc svou koncepci nedokázal přenést na jeviště tak, aby nezůstalo jen u stylizace a psychologizování.
Hlavním důvodem nezdaru inscenace je ovšem nedokonalé hudební nastudování. Je velkým omylem se domnívat, že Glasse lze hrát a zpívat jen přibližně a chyb si nikdo nevšimne. Obstát může jen precizní provedení a k tomu to brněnské nemá ani nakročeno. Nárokům rolí se přiblížili jen Veronika Hajnová jako Kráska a Martin Šujan v roli Otce. V pohádce je Kráska laskavého srdce; její láska pomalu láme princovo prokletí a podobné schéma zůstává zachováno i v Cocteauově alegorii. Brněnská inscenace, „vhodná pro starší 12 let“, jak uvádí upoutávka, takovou jednoduchou navigaci mezi dobrem a zlem neskýtá. Přihlížíme jakési privátní psychoterapii vymítání zvířete z Krásčiny (či spíše Roccovy) duše, které po čtvrthodině ztrácí tah i zajímavost. Finále, kdy všichni ulehnou na podlahu a znehybní, přináší úlevu jen proto, že je konec.
HODNOCENÍ LN
**
Philip Glass:
Kráska a zvíře
Dirigent: Jakub Klecker
Režie a výprava: Rocc
ND Brno, Reduta,
premiéra 2. 5. 2008
