SARANAC LAKE / PRAHA Několikrát musela vystoupit z auta, dvakrát ji spoutali přímo před očima jejích malých dětí, a jednou policisté dokonce obklíčili vůz a nasadili želízka jak jí, tak i jejímu manželovi. Sylvie Nelsonová musí celníkům pokaždé vysvětlovat, že to opravdu není ona, koho hledají. A to se opakuje znovu a znovu.
„Dokážu pochopit, že se to stane jednou. Ale ne, když se to děje stále dokola...,“ diví se čtyřiačtyřicetiletá žena, která se shodou okolností narodila ve stejný den jako jistý černoch ze státu Georgie. Toho policie už nějakou dobu hledá kvůli porušování zákona.
I přes snahy dozvědět se o svém „skorojmenovci“ (podobné jméno je totiž další důvod, proč ji celníci zadržují) více, jí ale tamější úřady nevychází nikterak vstříc. Celý případ se tak protahuje už téměř dva roky. Jak ale agentuře AP řekl jeden z pracovníků Úřadu celní a hraniční ochrany USA (U. S. Customs and Border Protection), podnikly se již první kroky k tomu, aby se celá věc konečně uzavřela.
Téměř šest a půl tisíce kilometrů dlouhé hranice mezi Spojenými státy a Kanadou často využívají jak ti, kteří se pokoušejí propašovat drogy či ilegální přistěhovalce, tak i turisté a lidé, již mají v té či oné zemi rodinu a přátele. A to je právě případ Sylvie Nelsonové, která se narodila v Kanadě, ale provdala se za Američana, s nímž vychovává šestiletou dceru a dvouletého syna. Od roku 2008 má navíc také americké občanství.
Kanadsko-americké hranice tak překročí několikrát do měsíce, aby navštívila své blízké. Pro cestu z USA prý používá kanadský pas a na cestě zpátky se prokazuje pasem americkým. Právě tento doklad na ni poprvé „upozornil“ v srpnu před dvěma lety. Celníci jí tehdy řekli, že chybu v databázi opraví, aby již neměla při přejezdech problémy.
O čtvrt roku později jí ale již nařídili vystoupit z auta a spoutali ji. Vše se navíc událo v přítomnosti jejích dětí. Zostuzenou Nelsonovou ale krátce poté propustili s tím, že je všechno v pořádku a může pokračovat v jízdě. Podobná situace nastala ještě jednou, kdy cestovala s manželem. Celníci tehdy nasadili pouta jak jí, tak jejímu muži. Poté je znovu pustili. „Nikdy se mi ale nikdo neomluvil,“ tvrdí Nelsonová. „Vždycky řeknou, že dělají jen svou práci, aby tak svět byl lepší... Jsem z toho všeho vážně znechucená,“ dodává.
Vše, co o muži, se kterým si ji policisté pletou, ví, jí prozradil kongresman Bill Owens. Společně věří, že se opravdu jedná jen o „chybu v systému“, který vyhodnocuje shodu příjmení a data narození obou hlavních „aktérů“.
Kvůli častému vyslýchaní Nelsonová zvolila nový přístup při přejíždění hranic a ještě před scanováním pasu hlásí celníkům, jaké má s dokladem potíže. A od té doby ji prý už nespoutali. „Myslím, že se tak upustilo od těch ponižujících, trapných a nervy drásajících momentů a je to teď prostě jen frustrující,“ řekl Owens, který dal Nelsonové dokonce své telefonní číslo, aby mu mohla zavolat, kdykoli se kvůli pasu znovu dostane do potíží.
Dokážu pochopit, že se to stane jednou. Ale ne, když se to děje stále dokola...
