Čekal jsem s tím až na dobu po Vánocích, až krev a šupiny, které na ulicích zbyly, spláchne břečka. Teď tedy nastala ta chvíle pro následující prohlášení: to, jak se před Vánocemi u nás prodávají, zabíjejí a kupují ti kapři, to je hnus, hanba a ostuda!
Účastnil jsem se toho letos naposledy, už nikdy takhle kupovat rybu nebudu, k čemuž se zde veřejně zavazuji. Pult byl umatlaný od krve, šupin a vnitřností, které občas upadly na zem. Chlapi v tom šlapali, občas si zapálili. Kádě byly špinavé, voda z nich přetékala na ulici šedivou, jak u nás v prosinci jsou. Vánoční atmosféra jako řemen.
Můj kapr byl spíše menší, chlap ho vylovil, mrsknul na váhu, on plácl ocasní ploutví a otevíral hubu, chlap se zeptal, jestli ho chci zabít, já řekl jo, on ho bacil do temene, kapr vyvalil oči a ztuhnul, pak ho píchl, vytekla krev, chlap se zeptal, jestli i vykuchat, já řekl ne, chlap ho hodil do igelitové tašky a za chvíli se mrskal další. Šel jsem a cítil se jaksi trapně.
Jsem přesvědčený, že s vánočními tradicemi to nemá už nic společného: stejně je málokdo schopen vysvětlit, proč se má jíst právě ryba. To, co známe z Ladových vesnických idylek, se absolutně nehodí do velkoměsta, jako je dnešní Praha. V ní se to proměnilo v masovou nákupní zabijačku, v nechutný rituál, ze kterého můžou mít radost jen sadisté – a samozřejmě obchodníci s kapry, rybáře si představuji jinak. Vím, že mi někdo řekne, že kapr chutná nejlépe, je-li čerstvý – pak si ho však ulovte. Oni ti chudáci v kádích zase tak čerstvě nevypadají. A vím, že je stejně jedno, jestli je zabijí někde ve fabrice, ale člověk nemusí být u všeho, přinejmenším z důvodů estetických. Nejsem pro zákazy nebo takové věci, ani nepůjdu v noci kapry osvobozovat, jak to dělají ekoteroristi plížící se nocí na drůbeží farmy. Jsem pro mravní bojkot doplněný důrazem na nekrvavé vánoční tradice: zpěv koled, krájení jablek, lití olova, krmení ptactva. Pokročilejší přidají trochu věrouky, v níž si mimo jiné připomenou, kdo se to v té rybě připomíná. Na to stačí pozřít rybu symbolicky nebo si ji dát jindy. Jen jsem zvědavý, jestli za rok nebudu psát to samé.
O autorovi| Jiří Peňás, redaktor LN
