POSLEDNÍ SLOVO
Celá léta jsme se učili evoluční teorii jako svaté desatero ateisty, jako základní přírodní zákon.
Když předminulý týden vědci oznámili, že nalezli ostatky dvou našich prapradědečků, kteří žili pospolu, ačkoli teoreticky by je měly dělit miliony let, čekal jsem, že nastane cosi jako velký třesk, nová velká nula, od níž se bude zpětně přepočítávat a přehodnocovat vše, cenami ropy počínaje a mocí víry konče. Vždyť je-li to pravda, nejzákladnější z řádů neplatí a my jsme vrženi zpět do téhož temného myšlenkového chaosu jako ti praprapředci. Vítězný taneček mohou zatančit američtí venkované, kterým se média posmívala jako zaostalým tmářům, když odmítli Darwinovu teorii vyučovat jako bezbožnou, jásat mohou zatracovaní propagátoři mimozemšťanů a jejich pravěké sodomie s pozemskými opicemi.
Ale co my ostatní, kteří jsme vyrostli v jakémsi tichém souznění s jedinou teorií o vývoji a smyslu života, která zněla logicky? Není-li nyní čolek méně než člověk, zastaví se výstavba všeho (a nejen jedné dálnice, kterou čolci pozdrželi na úkor lidí o pěkných pár let)? Není-li ani kráva méně než řezník – co potom budeme jíst my, nevegetariáni? Jsme-li pány přírody jen z vlastní domýšlivosti, neměli bychom vystřídat zvířata v klecích zoo? A jsme-li si rovni s pitekantropem, platí ještě, že současnost je lepší než středověk? Parlamentní demokracie než feudalismus? Lékař než šaman?
A co ostatní letité samozřejmosti? Nejsou vlastně taky jen stejně vžitými omyly? Vezměme si takovou maličkost, jako je sport. Více než půldruhého století už shrnuje pod jeden pojem disciplíny, které odjakživa při bližším zkoumání k sobě nepatřily. Něco jiného je přece zábavná hra (ať už dvou jednotlivců nebo týmů) a něco úplně jiného, když se člověk uštvaně snaží předstihnout koně, loď, motorové saně či automobil! Nikdy mi nebylo jasné, proč diváci sledují se stejným napětím fotbal i něco tak nudného, jako je posun pestrobarevných čepiček v plaveckých drahách. Hokej i stereotypní šlapání pestrobarevných dresů do cyklistických pedálů. A vida – prozření je zde, jen jeho dosah ještě nikdo nepochopil. Tour de France konečně jasně řekla, že závodit v rychlosti a vytrvalosti není sport, ale reklamní akce chemických koncernů, a potvrdila tak jen to, co už dávno naznačovaly některé lyžařky a někteří běžci. Proč by dopovali fotbalisté, hokejisté nebo tenisté, když tu lidský limit stojí proti jinému lidskému limitu, a ne proti nelidským stopkám?
Možná konečně zjistíme, že i Beethoven, Duke Ellington a Beatles v jedné kolonce byli omylem, když tam teď spadli i rapeři a techno a základní trojčlenku hudby (melodie, harmonie, rytmus) přeřvaly kotoučové pily, buchary a křičená recitace. A co takový pojem „stroj“? Jak může onemocnět virem a rozkazovat nám, kam kliknout, když patří do anorganického světa mrtvých slouhů?
Jestli tohle všechno ale není jen důsledek pádu té nejzákladnější nauky. Velký třesk, který neviditelně začal ještě dřív, než vědci objevili jeho příčinu. Třeba už tu žijí vedle sebe také dva nové vývojové druhy člověka: ten, který pracně stvořil škatulky k obrazu svému a dál jim věří – a ten, který se ptá, kdo dopustil, aby je stvořil…
***
Jsme-li pány přírody jen z vlastní domýšlivosti, neměli bychom vystřídat zvířata v klecích zoo?
