Jazykovědci protestují. Zabiják je podle nich expresivnější slovo nežli vrah.
„Ve významu označení osoby je to slovo hanlivé a v různých kontextech může být vnímáno i jako urážka. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, tedy nejnovější z těchto slovníků, definuje zabijáka jako toho, kdo zabijí, vraha. Spolu s tím je tu uvedeno i gangster,“ říká Markéta Pravdová z Ústavu pro jazyk český.
Ještě v padesátých letech to ale tak nebylo. Příruční slovník jazyka českého znal slovo zabiják jedině jako označení nástrojů, které slouží k zabíjení, případně jako expresivní výraz pro něco, co ostatním škodí.
Zabijačka je spjata s vepřovým. Druhý význam se nechytne Další rozpaky budí ženský tvar slova zabiják. Zatímco vražedkyně je v českém jazyce naprosto zažité slovo, výraz zabijačka přinese problém. Hlavní význam je totiž natolik silně zakořeněn, že se jako označení ženy, která zabila, nemá šanci ujmout.
„Lidé si zvyknou na to, co je smysluplné. Zvykli si na ministryni i poslankyni. Nevěřím ale, že by se ujalo slovo zabijačka. I když je to gramaticky správně,“ říká lingvistka Jana Valdrová, která se zabývá genderově vyváženým jazykem. Podle ní je navíc používání slova zabijačka krajně nevhodné. „Je to nevkusné takto toho člověka označit. Zabijačku máme za něco docela příjemného. Označit takto v podstatě vražedkyni je hodně divné,“ dodává Valdrová. Podle ní je zabijačka výjimkou. Většinou totiž není problém ženský tvar od původní mužské podoby slova odvodit. Valdrová to dokládá například na slově travička. To znamená jak ženu, která někoho otrávila, tak zdrobnělý význam slova tráva.
