Pro přehlídku nového cirkusu Letní Letná připravil režisérský tandem SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský) „evropskou recyklaci asijského příběhu o setkání mistra a jeho žáka“.
Fenomén nazývaný nový cirkus je, zdá se, reakcí na protesty různých aktivistů a obhájců práv zvířat proti jejich účinkování ve „starých“ cirkusech. Je provozně levnější, neboť neklade tak velké nároky na ekonomiku i logistiku provozu (krocení šelem je třeba nahrazeno drezurou kýblů) – přitom zachovává ty prvky cirkusu, které doposud nebyly zpochybněny jako nekorektní, např. šapitó, manéž nebo drezuru lidí.
Modrý stan, v němž se Mistr a žák odehrával, manéž neměl – hrálo se jako v kukátkovém divadle na jednoduché dvoustupňové scéně bez dekorací pokryté baletizolem (scéna Jakub Kopecký), diváci seděli na lavicích umístěných na strmé konstrukci, jaké vídáme i ve „starých“ cirkusech.
Příběh je nahozen jen zlehka: Sluha (Jiří Kohout), pronásledovaný smůlou, ukradne knihu – jak se ukáže, učebnici bojových umění; následně potká Mistra (Martin Vraný), soudobého manažera, jenž je po ztrátě milenky (kterou patrně ze žárlivosti zabil) v depresi – dá Sluhovi svůj penězi nacpaný manažerský kufřík a vezme si jeho knihu. Setkají se až po čase, kdy Sluhova smůla už roztočila jmění z kufříku a Mistr se naučil obsah učebnice; svým bojovým uměním zachrání Sluhu od dotírajících vymahačů dluhů a dále putují spolu. Mistra vyhledá Žák (Rostislav Novák), který také ztratil milenku a chce se naučit bojovat. Sluha na Žáka žárlí a podrobuje ho různým ústrkům. Sluha nakonec ovšem oba zlikviduje a sám sebe prohlásí za Mistra. Ženský prvek je zastoupen symbolicky květinou v květináči, kdy Mistr i Žák upínají své city každý k té své – a za ženu je převlečen i Jakub Prachař, provázející děj zdařilou hrou na perkuse i zpěvem. Všichni jsou oděni a maskováni příslušně svým rolím (kostýmy Jakub Kopecký a Red Juice Memory Slicer).
Mluvená je jen role Sluhy – bez jeho nápovědy bychom příběh takto neposkládali. Inscenátoři patrně hlavní efekt očekávali spíše od divadelních kvalit prastarého bojového umění wu-shu. Umístěním pod cirkusovou plachtu sice produkce „načichne“ tradičními hodnotami, které jsou na cirkusu přitažlivé dodnes – ale současně se vystavuje tomu, že bude právě těmito hodnotami poměřována. Jednou ze základních hodnot je dechberoucí bravura mistrovského zvládnutí náročného cirkusáckého řemesla, kde je chyba prakticky vždy osudová, totéž platí i o bojových uměních (a to už raději nezmiňujeme vnitřní étos, který obě tyto řehole/cesty v sobě nesou).
Pro „starý“ cirkus (i wu-shu) platilo, že mistrovství se žák učil léta, z klauzury na veřejnost vystoupil až dokonale připravený. Martin Vraný se wu-shu teprve učí – třeba přiznat, že je učenlivý žák a mohl by zbytek party vyučovat. Výhrady rozhodně nesměřují na Vraného, který si svou lekci poctivě odedřel, ani na ostatní účinkující, všichni čtyři odvedli maximum možného. To ti, kteří je vedli a mají se za mistry, se s postmoderní lehkostí (kterou nese nevědomost) pokusili svou taškařici na cirkusu a wu-shu přiživit; marketingový tah vyšel stejně, jako se dobře prodávají učebnice zaručující naučit cokoli v deseti lekcích. Bylo nabito a diváci byli evidentně nadšeni.
Připusťme, že Mistr a žák je jen hra, bojová umění jsou jen „jako“ a slouží jako divadelní znak nebo citace. Připusťme rovněž možnost, že příběh, sice chatrný, nebyl plytký, ba byl takto přímo zamýšlen jako moralita. A spojením s cirkusem a wu-shu naopak o to silněji demaskoval nešvary nové doby, která chce mít všechno hned i bez jakéhokoli úsilí. Étos mistrovství, nesoucí v sobě absolutní imperativ, ale nelze obejít; buď ho pociťujeme, a tím respektujeme, nebo ne. Skutří Mistr a žák využívá právě jen vnějších znaků cirkusu (a wu-shu), s jejich podstatnými hodnotami se míjí (naštěstí pro inscenátory bez osudových následků, které by takové pochybení následovaly ve „starém“ cirkuse nebo wu-shu).
Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský z prastarého kódu Mistra a žáka citovali (či spíše jen opisovali) tak, že ve výsledku zůstalo jasné pouze to, že inscenátoři by měli hledat jiné mistry a chodit na jiné filmy. Tarantino je dozajista falešný prorok; když slepý vede slepého, oba padnou do jámy. Falešný ale určitě není cirkus, jehož plachtou svou produkci překryli – a určitě už ne starodávná bojová umění. Po letním projektu SKUTRU tak pro nás zůstala pachuť přešlapu, chybného výkonu, který nelze vystřihnout.
HODNOCENÍ LN **
SKUTR: Mistr a žák. Režie: Martin Kukučka / Lukáš Trpišovský, scéna: Jakub Kopecký, kostýmy: Jakub Kopecký a Rec juice Memory Slicer. Letní Letná, premiéra 22. 8. 2007
