Středa 29. května 2024, svátek má Maxmilián, Maxim
  • Premium

    Získejte všechny články mimořádně
    jen za 49 Kč/3 měsíce

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Zajímá mě naše domovnice

Česko

Román francouzské autorky Muriel Barberyové předchází pověst knihy, jíž se ve Francii prodalo již milion výtisků. Po přečtení S elegancí ježka se není čemu divit.

Politika, to je hračka pro mladé boháče, kterou nikomu nechtějí půjčovat – říká jedna z moudrých postav románu, portugalská posluhovačka Manuela. Ta je jedinou přítelkyní domovnice Renée. A právě čtyřiapadesátiletá vdova, která má na starosti dům v pařížské ulici Grenelle, je jednou z vypravěček románu S elegancí ježka. Tou druhou je dvanáctiletá Paloma, žijící v tomtéž domě.

Druhý román Muriel Barberyové (1969) se k českému čtenáři dostává dva roky poté, co vyšel francouzský originál. I tak už může být představován jako bestseller, jehož prodej dosahuje závratné výše, zvláště ve zdejším prostředí. Přestože takovéto údaje lze číst na záložce nejméně každé druhé překladové knihy, ověřuje je málokdo z nás.

O Muriel Barberyové lze ale minimálně ověřit to, že studovala filozofii, kterou později rovněž vyučovala, a že debutovala v roce 2000 knihou Une gourmandise. Nyní žije v Kjótu. Ostatně filozofie i Japonsko hrají v nyní vydaném románu poměrně důležitou roli.

Šlechta s prázdnou hlavou S elegancí ježka není nijak složitě vybudovaný román. Muriel Barberyová se v něm umně pohybuje mezi dvěma „póly“ – mezi zralou domovnicí a dospívající dívkou, mezi přístupným románovým příběhem a filozofií, mezi francouzským „proletariátem“ a francouzskou „šlechtou“, mezi Západem a Japonskem. Podobné „lavírování“ přináší i samo vyprávění – zatímco Renée vypráví, Paloma si zapisuje „hluboké myšlenky“.

To, co ale mají Renée s Palomou a také s Manuelou společné, je neokázalost. Obyvatelé domu se přetvařují, naparují, snaží se vytvářet o sobě dojem – to Renée se naopak snaží dostát parametrům domovnice (a to co nejpřesněji to jde), Paloma je zas tichou dívenkou, o níž říkají, že je „taková jiná“, a posluhovačka Manuela se nestydí používat selský rozum – protože ho na rozdíl od jiných má.

Čtenář je tak společně s Muriel Barberyovou na straně Renée, Palomy a Manuely – a stává se díky románu také moudrým, vzdělaným, neokázalým, a navíc tolerantním. To proto, že Renée, alespoň jak vdova sama sebe popisuje, není zrovna vzorem krásy. To jsou tedy důležité body, které S elegancí ježka u čtenářů získává. Navíc se krátké kapitoly oplývající dialogy také snadno čtou, oči po stránkách jen letí...

Příjemná past, Muriel Blíží se čas Vánoc, a tak lze o románu Muriel Barberyové uvažovat také jako o potenciálním vánočním dárku. K tomuto účelu se ostatně výborně hodí. Dalším plusem S elegancí ježka totiž je, že se jedná o román „pro celou rodinu“. Z hlediska věku autorka roztáhla sítě prostřednictvím dvou hlavních hrdinek hodně doširoka. Díky „filozofujícímu“ vyprávění a příchodu nového japonského majitele bytu neurazí S elegancí ježka ale ani intelektuálnější jedlíky u rodinného stolu.

Představa toho, že rodina může sdílet tutéž čtenářskou zkušenost, je jistě hodnotou samou o sobě, zvlášť v současnosti, kdy jsou zájmy tak fragmentarizované a „společné“ se vytrácí. Je ale také třeba se zeptat, co kniha vedle kratochvíle a „univerzálnosti“ přináší. Nabízí nějakou přidanou hodnotu, nebo jen líčí na čtenáře?

Mimochodem je zvláštní, kolik času a energie dnes čtenář tráví – musí trávit – přemítáním o tom, zda na něj autor nenalíčil hloupou past. Nejde přitom ani tak o to, že by autor neměl past líčit a že by se čtenář neměl nechat lapit, nýbrž o to, aby autor nelíčil past naprosto hloupě a aby pak ještě nechtěl, aby čtenář byl tím hlupákem, který do ní – z bůhvíjakých důvodů – dobrovolně skočí.

Chycení do románové pasti Muriel Barberyové není natolik intenzivní, abychom zapomněli na okolní svět, ani natolik vtahující, abychom zapomněli na to, že na nás autorka past líčí. Francouzská prozaička líčí past důsledně, snaživě, nikoliv však zas primitivně – ví, kdy má ubrat, a pak se zas nebojí dodat příběhu „citovou investici“.

O tom, jak schopnou je Muriel Barberyová autorkou, ostatně svědčí to, že poměrně chatrný příběh, v němž se dvě dobré duše spřátelí díky milému japonskému majiteli bytu ve čtvrtém patře, působí jako plnokrevný román. A to i díky tomu, že jej zahušťuje přemítáním hrdinek a moudrými myšlenkami. Není to nic třeskutě originálního, ale co by Muriel Barberyová pro náš rodinný život neudělala.

***

HODNOCENÍ LN ****

Muriel Barberyová: S elegancí ježka

Přeložil Petr Christov Host, Brno 2008, 320 stran

Autor: