Hard Candy, Madonnina jedenáctá studiová deska, příliš nepřekvapila. Taneční „diskotékový“ trend, který přišel s alby American Life (2003), a zejména pak s Confessions on a Dance Floor (2005), dosahuje v novince svého vrcholu. V kombinaci s lascivní prezentací, jež působí jako infantilní parodie image z doby alba Erotica, a nepochybně také vlezlou reklamní monstrkampaní může na prvních pár poslechů působit, pokud ne rovnou jako zklamání, tak alespoň značně otravně. Produkce je základ Madonna je dobrá zpěvačka, snaživá herečka, výborná performerka, ale především brilantní producentka. „Umělecký záměr“ je na Hard Candy podpořen vynikající produkcí, která zahrnuje současné špičky amerických žebříčků: dvojice Pharrell Williams a Chad Hugo (alias The Neptunes), Timbaland (zodpovědný mj. za úspěch Nelly Furtado), Floyd Hills (známý jako Danja) a Justin Timberlake (jenž se z „joudy“ z boybandu ’N Sync vypracoval v respektovanou osobnost hudební scény). Se zástupem takových jmen by byla hitem každá nahrávka; je to, jako kdyby vám kuchyň vymaloval Jackson Pollock. „Několikrát jsem se pokoušel nasměrovat trochu jinam. A ona na to vždycky řekla: Tohle já jsem ale nikdy nedělala... A já na to: A to je právě důvod, proč bys to měla udělat,“ prozradil Timberlake v nedávném rozhovoru pro magazín Hollywood Daily People. Madonna si od svých kolegů nechala poradit a výsledkem je taneční, hip hopem a r’n’b silně ovlivněná nahrávka. Nemálo tomu přidaly také duety -s raperem Kayne Westem v Beat Goes On, Timberlakem v singlovém hitu 4 Minutes.
Na taneční parkety, do obchodů s oblečením (třeba sítě H&M, kterým aktuálně dělá mnohem vkusnější reklamu), na špičky amerických žebříčků a na nové desky Kylie Minogue nebo Gwen Stefani -sem se Madonna skvěle hodí. V „normálním“ prostředí zní trochu kýčovitě a přeslazeně nudně.
HODNOCENÍ LN *** Madonna: Hard Candy
Warner Bros. 2008
