V české politice přibývá urážek. Naší společnosti ale politický hulvátismus nevadí
Od výměny názorů k výměně urážek, tak asi by se dal charakterizovat vývoj atmosféry na české politické scéně. Ani tentokrát se nedá odhadnout, „kdo začal“. Bohužel se právě tak nedá odhadnout, kdy to skončí.
Asi nikdy.
Politická „hospodská rvačka“ Poslední výměna ve stylu „hospodská rvačka“ nastala v triu Jakl-HybáškováKlaus. Podiv mohla vzbudit už dikce použitá tajemníkem hlavy státu Ladislavem Jaklem, když zveřejnil myšlenku, že by se Mirek Topolánek, pokud by byl čestný chlap, měl zastřelit kvůli komplimentu ze strany eurofanatičky Jany Hybáškové.
Jakl užil této formulace v nadsázce a je hloupé se pitvat v obratech jako „evropští soudruzi“ a „militantní bruselofilové“. Na razantní Jaklovy formulace jsme si už zvykli. Jakl poctivě slouží jako rezonanční deska názorů hlavy státu, jako jejich zesilovač a také překladatel do lidového jazyka. Kultivovaný profesor Klaus si nemůže dovolit to, co rocker Jakl, i to je důvod, proč si Klaus tohoto věrného služebníka na tolik exponovaném místě drží. V jiné zemi a na jiné civilizační úrovni by asi tajemník hlavy státu byl z jiného těsta, byl by to nejspíš svým založením diplomat schopný udržet si odstup a nadhled a sloužil by spíš jako brzda, a ne jako akcelerátor. „Bruselští soudruzi“, to je v podstatě ekvivalent formulace „bruselští bolševici“, jelikož jako „soudruzi“ se titulují komunisté. Je věru s podivem, že toto rovnítko klade pravá ruka hlavy členského státu unie. Naší pozici v unii to rozhodně neprospívá – a o to zde běží primárně. Běží a funguje to: české předsednictví je v troskách, bude patrně hodnoceno jako nejhorší, jaké unie doposud zažila, přičemž hlava státu to samozřejmě nezavinila, nicméně neudělala nic pro to, aby tomu zabránila.
Jana Hybášková, označená za eurofanatičku, se obrátila dopisem na Václava Klause. Požádala ho, aby jí sdělil, zdali Ladislav Jakl svými výroky reprezentuje, či nereprezentuje postoje hlavy státu, a tudíž i zájmy této země. Václav Klaus odpověděl téhož dne, tedy 22. dubna. Příklad by si z něho měli vzít jiní úředníci a jiné instituce, kteří neodpovědí buď vůbec, anebo po týdnech. Ovšem Klausova odpověď je opět příznačná pro atmosféru doby. Hned v prvních větách dopis Hybáškové označuje za předvolební trik a v druhém odstavci konstatuje, že si její práce v evropských institucích neváží ani on, ani jeho kolegové. A s obratností sobě vlastní z nahrávky smečuje, vrací úder: Hybášková ho osočila, že připravoval pád vlády a že hraje ruskou kartu. „Proti šíření takových nesmyslů je označit Vás za eurofanatičku jen velmi milým a v podstatě přátelským výrokem,“ píše doslova a těžko v tom s ním polemizovat. Na hrubý kabát hrubou záplatu. Jde o maličkost, která prošuměla médii a všiml si jí asi jen bedlivý pozorovatel politické scény. Navíc se odehrála na pozadí monumentální prohry celého státu na mezinárodní scéně a ve srovnání s tím, jak nás celá politická reprezentace jako celek poškodila, je toto drobné škorpení pouhou bagatelou.
Je však příznačné. Všimněme si, že jde o výlučně osobní postoje. Činovníci placení z daní občanů hrají výhradně osobní karty. Prezidentův tajemník známkuje evropskou reprezentaci a označí ji za derivát bolševismu. Hybášková je uražena slůvkem „eurofanatička“ a přitom se nerozpakuje osočit prezidenta z hraní „ruskou kartou“. A Klaus dává svému tajemníkovi placet, že si může říkat, co chce, jako Richelieu ve Třech mušketýrech, když vystavil „carte blanche“ držiteli listu, který jedná ve prospěch státu, ať učinil co učinil.
Za hranicemi pochopitelnosti Ono by to všechno nebylo možné, kdyby naší společnosti bylo podobné počínání protivné a stavěla by se proti němu. Jenže společnost politickému hulvátismu tleská. ODS začala svoji předvolební kampaň urážlivými billboardy na adresu Jiřího Paroubka, jenž je zobrazen jako padouch, který „kašle na Evropu i na Česko“. Z podvědomí mnoha politiků vymizel pocit pokory vůči svěřenému úřadu – pokud v nich kdy byl. Není to jev spojený s nejnovější dobou. Vzpomeňme na debaty vedené kolem „osobních výroků“ někdejšího prezidenta Václava Havla a někdejšího premiéra Miloše Zemana.
Přesto se zdá, že se přiostřuje. Prezidentův rezonátor Jakl se opřel do Hybáškové proto, že se vyjádřila o Topolánkovi jako o „sympatickém Evropanovi“. Je to šílené až za hranice pochopitelnosti, že takové označení může vyvolat averzivní reakci.
Hybášková po Klausovi chtěla, aby jí potvrdil, nebo vyvrátil, že Jaklův postoj je s jeho postojem totožný. Z Klausovy odpovědi nelze vyčíst nic, co by vedlo k domněnce, že prezident a jeho tajemník jsou v rozporu.
***
Kultivovaný profesor Klaus si nemůže dovolit to, co rocker Jakl, i to je důvod, proč si Klaus věrného služebníka na tolik exponovaném místě drží
O autorovi| Ondřej Neff, e-mail: ondrejneff@gmail.com novinář a spisovatel
