Here I am Human! - tak se také jmenuje představení, kterým v pátek divadlo zahájilo sezonu. Plně pro něj platí inflační označení „projekt“, neboť jde skutečně o projektovaný, pečlivě naplánovaný podnik, jehož inženýrem je ředitel Archy Ondřej Hrab. Ten v programu popisuje svůj dlouhodobý záměr angažovat pro „své“ divadlo londýnskou, v Praze populární burleskní skupinu The Tigers Lillies a využít její divadelní potenciál. Píše dále, že si při jejich koncertech pokládal otázku, „proč posluchači tak nadšeně reagují na nechutné příběhy o úchylech, prostitutkách, o pyromanech, sadistech, otcovrazích, o pohlavních chorobách a lidských výkalech, a vzpomněl si na Bachtinovu studii o Rabelaisovi“. Navrhl proto skupině představení na téma „karnevalové kultury“. Skupina byla pro, do měsíce dodala písně, pak se dal dohromady tým, ale ještě pořád nebylo jasné, o čem by to mělo být. Ondřej Hrab píše, že si vzpomněl na jediného člověka, který by na to mohl přijít, tím byl Jocelyn Clarke z Dublinu. Ten tedy napsal scénář. A když byl scénář, našli se i herci i režisér (Jiří Havelka) a nakonec přibylo i úplně malé růžové prasátko Piggy, jež několikrát proběhne během představení po scéně a dovedně najde svou cestičku do zákulisí. Začátek je slibný: škvírou v oponě se objeví velká odhalená zadnice, na níž je upřeno světlo reflektoru. Pozadí je to mohutné a působivé. Patří zpěvákovi a autorovi písní Martynu Jacquesovi. Jeho písně, interpretované kastrátskou fistulí, doprovázené harmonikou a zbytkem skupiny, tvoří hudební polovinu představení. Anglické texty jsou vskutku plné exkrementů a jiného rozkošného materiálu, což na místě ocení člověk s dokonalou znalostí angličtiny, jiným nezbyde než si je dodatečně přečíst v programu.
Mezi písněmi probíhá instruktáž na téma lidská zdravověda. Je to celé pojaté jako ne příliš vtipná lekce z anatomie a biologie, jež by mohla být předložena dospívající školní mládeži. Sterilní instruktor ve stříbrné paruce, takový ten již mnohokrát parodovaný televizní panák, předvádí na dvou pohyblivých exemplářích, na mladé dívce a mladém muži, jak je lidské tělo nehygienické a nedokonalé, plné nechutných produktů, proti nimž je nutné podnikat různá profylaktická opatření. Třeba depilaci, klystýr, genitální údržbu a takové věci. Lidské figuríny, oděné pouze v nejnutnější šat, k tomu účelu rázují po scéně a decentně, tak, že rozhodně není důvod k pohoršení, předvádějí různé úkony, demonstrují, jak je tělo poskládáno, jak o něj pečovat, co mu dopřát a jak s ním posléze, až se opotřebí, naložit. Po celé představení tito roboti ani nepromluví, celé libreto je založeno na přednášce onoho dosti prkenného konferenciéra. Výklad je naštěstí střídán s písněmi The Tigers Lillies, jež mají tvořit dramatický kontrapunkt. Členové skupiny různě do výkladu zasahují klaunskými výstupy, které se někdy povedou, jindy méně.
Jde o příkladné dílo a la these, v němž idea či spíše nápad hledá svou formu. Na hudební výstupy The Tigers Lillies, které by mohly klidně fungovat samostatně a jež mají v interpretaci bizarní trojice už dost teatrální formu, je naroubována moralistní nadstavba, která by samotné uvedení věru nesnesla. Jedno pak ruší druhé. Sdělení, že člověk ve své tělesnosti zapáchá a vylučuje ze sebe různé věci, lze za objevné považovat jen do určité míry.
Režie Jiřího Havelky se zjevně snaží, co může, scéně nelze upřít působivost a různé předměty související s intimitou mohou působit na jevišti zajímavě, i když už tady všechno bylo. Nepochybuji, že mnohým se mohou takové výtky zdát malicherné a že ti ocení právě to, co mně na představení vadí. Nevadilo by mi to možná, kdyby nešlo o elitní divadlo, jehož produkci upřímně a dlouhodobě respektuji. V tomto případě se však domnívám, že se tu zrodil poněkud nepovedený hybrid.
Zde jsem člověkem!
Hudba a texty: The Tiger Lillies Režie: Jiří Havelka Scénář: Jocelyn Clarke Divadlo Archa, premiéra 19. 9.
