Strana zelených dostala pořádně napráskáno. Dvě procenta hlasů jsou takovým neúspěchem, že předseda Bursík nabídl rezignaci na svou předsednickou funkci a vedení strany ji přijalo. Jenže i tak si generalita zelených neví, co počít. Druhého Bursíka strana nemá a ví to. Nikdo ze současných poslanců strany předsedu dělat nemůže a žádného charismatického většinově přijatelného sympaťáka strana někde za bukem neschovává. Bursíkův nástupce Liška si tedy bude muset vypít kalich hořkosti do dna. Za čtyři měsíce se strana velice pravděpodobně nedostane do sněmovny. Opět jí bude stát v cestě několik konkurenčních uskupení a na Lidový dům napojený reklamní magnát Soukup. Hlasy potenciálních voličů se budou opět tříštit. Vzbuzovat podobná očekávání jako v roce 2006 zelení též nemůžou, no uznejte – s touhle stranickou anamnézou. U skalních zeleně věřících voličů si to pošpatnili v topolánkovské koalici, u středového pragmatika zase dezintegrací strany a nevěrohodnými obraty. Zbývá zeleným něco jiného než čekání na to, že je v říjnu voliči odpojí od přístrojů? Ano, experimenty a la Unie svobody, případně čekání na náhlou příznivou změnu vnějších okolností.
Čtěte „Bursík...“ na straně 2
