Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Zemřel Otakar Slavík, malíř, jenž vybočoval z řady

Česko

Vnoci na sobotu 6. listopadu zemřel ve Vídni ve věku 78 let český malíř Otakar Slavík. Byl známý nejen svou originální tvorbou, ale také ironickými průpovídkami a nevšedním smyslem pro humor. Místo pozdravu obvykle říkal: „Buď živ, vypadáš dobře…“ A pak dodával: „Ať děláš co děláš, vykašli se na to. Vše je hotovo.“ Zůstalo za ním mimořádně rozsáhlé a ve všech obdobích kvalitní malířské dílo, které se vyvíjelo od 50. let až do posledních dnů. Byl znám také svými nekompromisními životními postoji, což mu zvlášť v 70. letech přinášelo značné potíže. Vždycky vybočoval z řady, ale přitom se jeho tvorba zcela přirozeně vřadila do českého i středoevropského kontextu. Hlavně v souvislosti s proudem nové citlivosti i nové figurace. Zvlášť ji oceňoval slavný teoretik Jindřich Chalupecký, který v 60. letech sledoval a také spoluurčoval vývoj progresivních proudů české výtvarné scény.

Slavíkův život nebyl jednoduchý. Patřil k těm, kteří se za komunismu nikdy nepodřídili oficiálním představám o podobě umělecké tvorby. Rozhodl se, že se bude raději živit jiným způsobem, aby nemusel být závislý na zakázkách. Pracoval například jako kulisák v Národním divadle nebo jako dělník ve výstavním ústředí. Měl však své sběratele, kteří za ním přijížděli i z ciziny. Je tudíž dobře zastoupen v důležitých institucích i v mnoha soukromých sbírkách. V 60. letech měl velký nástup, uspořádal několik samostatných výstav, například v tehdy prestižní Galerii Václava Špály. Také byl zván na důležité společné projekty, patřil do okruhu skupiny Křižovatka, zúčastnil se výstavy Nové figurace. Jeho situace se ale od počátku „normalizace“ zhoršovala a po podpisu Charty 77 začala být neúnosná. Nakonec v roce 1980 emigroval do Vídně, kde žil až do své smrti. Od sametové revoluce však zajížděl pravidelně do Čech, kde měl od počátku 90. let řadu výstav. Hned po skončení minulého režimu mu pražská Národní galerie uspořádala v Městské knihovně v Praze velkou retrospektivu.

Slavík stále intenzivně pracoval, což zřetelně ukázala před nedávnem vydaná monografie (spojená s úspěšnou výstavou v Topičově salonu), jejímž autorem byl historik umění Jan Rous. V ní lze najít všechna tvůrčí období. Zvlášť pozoruhodná jsou 60. léta, kdy spojil řád s figurou a výraznými barevnými akcenty. Lidská postava, k níž se v různých proměnách vracel, se stala těžištěm jeho tvorby. Po emigraci do Vídně se jeho rukopis uvolnil a expresivní pastózní obrazy se rozzářily ostrými barevnými tóny. V tomto období byla zřejmá inspirace barokním uměním, které spojuje rafinovaný systém s výraznými gesty. V posledních letech došlo k určitým návratům a také k syntéze objevů malířské osobnosti, bez níž bychom si dnes české umění 2. poloviny minulého století dovedli představit.

O autorovi| JIŘÍ MACHALICKÝ, Autor je historik umění

Autor:

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.