Německý režisér Ronald Emmerich se v Hollywoodu zavedl jako specialista na grandiózní destrukci, cukrkandlovou citovost a vůbec starou dobrou kýčařinu. V nejlepším případě (Den nezávislosti) takové spojení může přinést velmi silné, byť trochu provinilé potěšení. Je to docela účinný způsob vyčištění si hlavy -sledovat, jak nějaká hodně velká věc padá či vybuchuje a kolem po předvídatelných drahách kmitají postavy, jež křičí kopytem napsané repliky.
V 2012 Emmerich ukazuje asi ten - na tomto světě - největší možný stupeň destrukce, jenomže i pohled na hroutící se kontinenty se časem omrzí a kromě nich toho v dvou a půl hodinovém snímku moc není.
Režisér a rakouský scenárista Harald Kloser se odpíchli od populární konspirační teorie, jež na letopočet z titulu předpovídá pěknou polízanici, dá se to prý dovodit z mayského kalendáře. Ve filmu je ta kalamita důsledkem úkazu popsaného jako „galaktický zákryt“, kvůli němuž se nějak rozšteluje zemská kůra, což způsobí neodvratný a naprostý konec světa, jak jej známe. Pár vědců o tom ví, stejně jako nejvyšší místa, která to ale tají, aby lidstvu nekazila posledních pár týdnů. Kdo o hrozbě jen pípne, zemře při podezřelé nehodě, s pochopitelnou výjimkou pošuka (Woody Harrelson), který o spiknutí nonstop mluví do rádia.
Existuje jakási tajná možnost záchrany, dostupná je ale jen pro bohaté a privilegované. Hlavní hrdina Jackson Curtis (John Cusack) mezi ně nepatří. Podaří se mu přesto zachránit jeho roztomilá dítka, najít cestu k bývalé manželce a vůbec se dát trochu do kupy? Jsme napjati.
Snímek se rozjíždí docela svižně, v prvním aktu na plátně defilují postavy, z nichž každá představuje nějaké to prvoplánově pojednané klišé - vše je, jak má být. Jenomže pak začne film ztrácet - asi za to trochu může i povaha kalamity. Godzillu je s trochou štěstí možné zvládnout, ale splašenou zemskou kůru? Jedině snad kdyby se objevil Bruce Willis a zavelel galaktický rozchod. Jenomže to se nestane, a tak se pořád utíká bortícími se městy. Bortí se, což o to, spektakulárním způsobem, ale to se rychle zají, když se útěky stávají čím dál stereotypnějšími a mění se jen dopravní prostředek (auto, malé letadlo, obří letadlo).
Syntetické slzy tečou proudem čím dál větším a všezničující tsunami postupuje příliš pomalu na to, aby ještě někoho zajímalo. Autoři kladou hrdinům do cesty další a další překážky, žádné vzrušení to do filmu ale nevnáší. 2012 v druhé půli vypadá jako hra fotbalového mužstva, jež se rozhodlo utkáním se nějak prozdržovat až do konce. Účel světí prostředky, komentují takové výkony sportovní komentátoři. Jenomže tady je těch prostředků tolik, až se tím spolehlivě vyzmizíkuje jakýkoli účel.
2012
USA, Kanada, 2009 Režie: Roland Emmerich Hrají: John Cusack, Amanda Peet, Woody Harrelson a další Premiéra: 12. 11. 2009
