Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Žít v páru? Moc práce...

Česko

Nový dokument Eriky Hníkové Nesvatbov demonstruje problém nezadaných třicátníků na obyvatelích východoslovenské vesnice s humorem - a možná příliš otevřeným koncem.

Filmový čtvrtek - Singles na východním Slovensku, emočně plochý George Clooney a návrat Rodinky

Amatérský sociolog by čekal, že dokumentární film o dnešním fenoménu „singles“, kteří žijí sami i po třicítce, vznikne spíše ve větším městě. Velkoměstské uvažování totiž nepočítá s tím, že tentýž jev může existovat také na tradičnějším venkově. Snímek Eriky Hníkové Nesvatbov je přínosný už jen tím, že tenhle dojem vyvrací - a zároveň ukazuje, že ve vesnickém prostředí je nezadanost problémem dokonce ještě palčivějším, a to na úrovni individuální i společenské.

Sociologie do dokumentů Hníkové prosakuje pravidelně. Její Ženy pro měny se týkaly ženské honby za ideálem krásy, Sejdeme se v Eurocampu zase ukazovalo rozklad vesnice, navenek zvelebované za peníze EU. V obou případech myšlenka filmu vyrůstala z výpovědí několika málo protagonistů.

Podobný model režisérka používá i tentokrát. Středobodem Nesvatbova nicméně nejsou sami „nezavrabčení“, jak se východňársky říká nezadaným, nýbrž energický starosta Jozef Gajdoš, jenž si zamezení hrozícího vymírání „své“ vesnice Zemplínské Hámre vezme za osobní úkol. Tři vybraní místní třicátníci - Monika, Jančo a Ďoďo - pak spíše jen ilustrují přístupy, jak si singles kompenzují svou sociální situaci. Jedna se utíká k víře, druhý tráví volný čas opravováním aut...

Mohou zaznít výtky, že se Hníková mohla dostat protagonistům pod kůži hlouběji. Přitom je třeba ocenit, že se jí povedlo je přesvědčit, aby se jí otevřeli aspoň do této míry. Být bez partnera se považuje za společenské stigma a jistě není snadné o takové situaci promluvit.

Režisérka se tedy zejména v první části Hámerčanů aktivně vyptává a oni jí více či méně ochotně odpovídají. Po komediálním úvodu, v němž starosta odežene od svého úřadu místního opilce a pak situaci zúročí v plamenném proslovu obecním rozhlasem o neslučitelnosti alkoholismu a rodinného soužití, jsou to situace nečekaně smutné. Monika při úklidu kostela přiznává, že nikdy neměla vztah - a divák vidí, jaká svědomitá hospodyně by z ní byla. Ďoďo štáb provádí po téměř hotové vile, kterou postavil - ale je to jen dům, ne domov.

Veselejší a překvapivě i sdělnější jsou pasáže, v nichž se Hníková stává pasivní pozorovatelkou. Ty převládají v druhé polovině snímku, která zachycuje plánování a průběh „společenského stretka“, na němž chce nezdolný starosta „mladé“ spárovat.

Akce odsouzená k nezdaru Formanovská trapnost se tu ozývá zdaleka ne jen proto, že jde o taneční zábavu s tombolou. Akce je odsouzená k nezdaru hned od začátku: okolní obce nespolupracují, zdráhavé místní musí starosta s kulturní referentkou nahánět osobně podle seznamu, důvěru nebudí ani pozvánky se srdíčkem. Při samotné akci pak trapno kulminuje vskutku monstrózním způsobem.

V těchto sekvencích kraluje výmluvný střih. Stačí vedle sebe poskládat záběry, jak mladí nekňubové popíjejí ve svém kroužku, zatímco kolem nich a poté už zklamaně opodál krouží pečlivě vymóděné dívky, a jednomu musí být jasné, že na tomhle večírku se neodehraje víc než na základoškolské besídce.

Vtipně i etnograficky pozorovatelský je Nesvatbov průběžně, nejen v klíčových momentech. Divák se podívá do řady domácností, vždy pečlivě uklizených a s všudypřítomnými vyobrazeními Ježíše a Marie. A v nich se svými starými matkami nechávají hostit dospělí lidé. Když si Jančo s omluvně rozpačitým výrazem dopřává baštu od maminky, která na kameru vykládá, jak by si před smrtí ještě chtěla pohrát s vnoučaty, je to shrnutí celého fenoménu singles. Nesvatbov totiž ilustruje sociologický fakt, že dnešní nezadaní přes třicet nejsou sami proto, že by si nedokázali nikoho najít, ale protože je jim v jejich zavedené existenci pohodlně a nemíní na tom nic měnit.

Proč tedy nelze být z Nesvatbova úplně nadšený? Snad kvůli prostřední části, v níž film šlape na volnoběh. A ještě spíš kvůli chybějící části poslední: Nesvatbov prostě najednou skončí, aniž by nabídl něco víc než poplesovou kocovinovou deziluzi. Na druhou stranu - co dalšího mohla autorka ukázat? Nejspíš by to vyžadovalo stejně aktivní intervence, jakých se dopouští starosta, což by vyústilo v inscenovanost pro dokument nevhodnou.

Sama Hníková nicméně přiznává, že si začíná scény vymýšlet a že pokukuje po hrané režii. Může to být náhoda, že v pozadí Nesvatbova často hrají písně na „párová“ témata jako Everlasting Love, Sex on the Beach či The Power of Love. Může to ale být i promyšlený inscenátorský tah. Buď jak buď, z Nesvatbova je patrné, že Hníkové by hraná režie slušela.

***

Nesvatbov

ČR/SK 2010

Režie: Erika Hníková

Účinkují: Jozef Gajdoš, Dana

Paseková, obyvatelé obce

Zemplínské Hámre

Středobodem Nesvatbova nejsou sami „nezavrabčení“, jak se východňársky řekne nezadaným, nýbrž energický starosta, jenž si zamezení vymírání „své“ vesnice Zemplínské Hámre vezme za osobní úkol

Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Rozdáváme hygienické pomůcky ZDARMA!
Rozdáváme hygienické pomůcky ZDARMA!

Hledáte udržitelnou a kvalitní hygienickou péči pro sebe i vaše miminko? Už dál nemusíte. Zapojte se do testování a vyzkoušejte produkty ECO by...