Když jsem v tvůrčím varu, nejenže nevnímám, jestli je víkend, ale nevnímám ani, jaký je měsíc. Je to zvláštní existenční tunel, kdy si uvědomuji jen 48 hodin před sebou a 48 hodin za sebou. Je to forma lehkého autismu, nejsem schopen pustit si televizi, přestávám existovat jako člověk, neřeším smysl života, deprese. Nezajímají mě dokonce ani ženský.
Když odpočívám, jedna z mých nejmilejších činností je hraní her na konzolích. Něco mě na tom hluboce uklidňuje. Je to úplný balzám, během kterého ulítávám do jiných světů. A miluju chození do kina. Plátno je brána do jiného světa, která vás vtahuje. Důležitý je i zvuk, diváci kolem, kteří spolu s vámi vytvářejí kolektivní zážitek. Podobně se chci cítit i při hraní na pódiu. Zážitek jiného, dokonale propracovaného světa, kde je mi dobře.
Dřív jsem chodil na box, ale mám něco se zádama, takže teď chodím po rehabilitacích. Sport je ideální způsob trávení volného času pro někoho, jako jsem já. Dnům bez jakékoli pracovní doby to dá alespoň nějaký řád. Násilí jako takové mi vadí, ale na box jsem se vždy rád díval. Je to agrese zkrocená na nejvyšší míru. Ti dva boxeři proti sobě nic nemají, ale stejně si jdou dát do huby – a potom se zase přátelsky zdraví.
Úžasný způsob, jak si udržovat mozek v pohotovosti, je četba beletrie. Slova vám probublávají hlavou a usazují se v zákoutích. Čím víc čtu, tím víc dokážu prožívat okolní realitu. Když píšu text, nacházím se v podvědomém proudu myšlenek, kde se potkávám s těmi správnými slovy, jež tam utkvěla při četbě.
Neměl jsem to tak vždycky. Teprve před čtvrt rokem jsem přestal pít. Byly doby, kdy jsem vyšel ven a vrátil se za tři dny. Ale dostalo se to do bodu, kdy to začalo ohrožovat můj život. Nemá to cenu. Když jste střízlivý, kolem půlnoci hospoda přestává dávat smysl, protože všichni jsou nametený a vy si s nimi už nerozumíte. Člověk si uvědomí, že tam nechodil kvůli kámošům, ale kvůli tomu chlastu. Od patnácti jsem zkoušel i různé drogy. Proč? Kvůli změně kontextu. Realita je zajímavá, ale když nepoznáte to vykolejení z ní, přestanete ji vnímat tak intenzivně. Je to jako s nevěrou, princip lidského fetování se nemění.
Teď, když nepiju a nefetuju, zjišťuju, jaké to je, když je život spojitý. Když prožijete týden od pondělí do neděle a nemáte v něm žádná hluchá místa bez vzpomínek.
O autorovi| zaznamenal Ivan Adamovič
