Ráda bych na zubní lékařství, ale tam se nejspíš nedostanu, odpověděla skepticky devatenáctiletá Marta na otázku, kam se chystá příští rok po maturitě. Raději to prý zkusí na ekonomii nebo na nějaký jiný obor, kde jsou šance větší.
Každého, kdo ví, že Česká republika trpí nedostatkem stomatologů a nejspíš jím bude vbrzku trpět ještě víc, musí její odpověď překvapit. Proč by se neměla dostat na studium zubního lékařství dívka, která má velmi dobré známky a ty nejlepší předpoklady k tomu, že u stomatologie po studiích opravdu zůstane?
Šanci dostal každý jedenáctý
Odpověď lze najít ve statistice. Na zubní lékařství například na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze se pro akademický rok 2007/2008 hlásilo 835 uchazečů. Šanci studovat však dostal jen každý jedenáctý.
Jen o málo vyšší šance měli uchazeči například na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity. Ze 728 přihlášených bylo přijato 94, do prvního ročníku se jich však zapsalo jen šedesát.
V zásadě platí, že dostat se na zubní lékařství je dnes těžší než dostat se na studium všeobecného lékařství, jež patří všude na světě k silně výběrovým oborům. Přitom tu nejsou žádné administrativní limity, které by počet studentů zubního lékařství omezovaly. A to přesto, že dotace na jednoho studenta tohoto oboru patří k nejvyšším: škola dostává na jeho „vyučení“ přibližně 120 tisíc korun, což představuje více než dvojnásobek částky, kterou školy získávají třeba na studenty práv.
Proděkanka Jana Dušková z 1. lékařské fakulty UK tvrdí, že ve skutečnosti by bylo potřeba přes 200 tisíc. Zubní lékařství má totiž tu zvláštnost, že polovinu studia tvoří praktická výuka. A ta, ať už se odehrává na takzvaných fantomech (modelech), nebo přímo na pacientech, znamená velkou spotřebu ne právě levných materiálů a individuální dohled.
Je tedy problém v penězích? Pokud ano, nemělo by to moc velkou logiku. Protože zubařů bude vzhledem k dnes už velikému množství vysokoškoláků vždycky jen malý zlomek.
Jenže ono zřejmě nejde jen a jen o dotace. „Důležité je taky to, aby bylo kde učit, a hlavně, aby měl kdo učit,“ vysvětluje Jana Dušková. Pokud jde o prostory, dobrá zpráva je, že právě třeba 1. lékařská fakulta provádí rozsáhlou rekonstrukci stomatologické kliniky v pražské Kateřinské ulici.
Pokračování na straně II
Dokončení ze strany I
Jejím výsledkem má být příští rok mimo jiné dalších padesát cvičných zubařských křesel.
Horší je to s učiteli. „Tam nám chybí celá jedna generace, která odešla budovat vlastní praxe,“ říká proděkanka s tím, že nejstarší učitelé, kteří na rozdíl od generace střední zůstali, se teď snaží co nejrychleji vychovat generaci učitelů mladých.
To se ovšem může podařit jen tehdy, když je škola - přesněji řečeno škola spolu s fakultní nemocnicí, kde mají učitelé lékaři své úvazky - dobře zaplatí. Jejich postavení není přitom nijak snadné. Škola po nich chce, aby vědecky pracovali a publikovali, nemocnice, aby vykazovali zúčtovatelné výkony. A do toho mají školit studenty.
Studentů přibude. Ale málo
Jaká je prognóza? První lékařská bude v příštích letech přijímat namísto běžných padesáti uchazečů asi tak sedmdesát. Takové zvýšení ovšem nedostatek zubařů nevyřeší a laťka pro přijetí ke studiu bude stále hodně vysoko.
Jana Dušková však tvrdí, že zájem o vynikající studenty zůstává de facto nenaplněn.
„Letos jsme z osmi stovek přihlášených vytipovali třicet vynikajících studentů a těm, kteří neklesli na střední škole po celou dobu pod průměr 1,02, jsme nabídli přijetí bez přijímacích zkoušek. Zapsalo se jich jen sedm, ostatní se nakonec rozhodli pro jiný obor. Možná i proto, že například při studiu práva nebo ekonomie už si studenti často mohou vydělávat, což na medicíně téměř nelze,“ míní proděkanka.
O autorovi| Radka Kvačková, redaktorka LN
