Před 200 a 170 lety zemřeli šlechtici Jáchym a Kašpar Šternberkové
Starší Jáchym, narozen v roce 1755, je nejznámější tím, že jako první v Českém království letěl balonem. Na podzim roku 1790 spolu s profesionálním balonistou Jeanem Blanchardem vystoupal ve Stromovce do výšky 1700 metrů. Během letu – místy jaksepatří krkolomného, takže aeronauti div nevypadli – chladnokrevně měřil tlak vzduchu kapesním barometrem (ostatní přístroje se z koše vysypaly). Přistání na poli v Bubenči byl napůl pád...
Kašpar se zase zvěčnil jako zakladatel Národního muzea v Praze, otevřeného především díky jeho úsilí po šesti letech v roce 1824.
Obě hrabata, obstojně materiálně zabezpečena, by mohla žít v rozkoši a pohodlí – nemít širší vědecké a technické zájmy.
Jáchyma od dětství bavila matematika a neživá příroda, pak několik let vojančil pod generálem Laudonem. Celý život hodně cestoval (napřed pro všeobecný rozhled, poté za poznáním významných hutí). Během návštěvy Leopolda II. v České společnosti nauk v září 1791 mu předvedl efektní experiment spalování diamantu v proudu kyslíku, čímž císaře vlídně naladil vůči českým učencům.
Coby druhý ze tří synů zdědil po zemřelém starším bratrovi rodový majetek a tvořivě se o něj staral, zaváděv do něj vědecké poznatky. Jako vášnivý hutník podstatně vylepšil výrobu železa; významně racionalizoval energetiku i chemii procesu, jakož i konstrukci vysoké pece. Jeho spisy v této oblasti pronikly i do zahraničí.
Na polích zaváděl podmítání strnišť a podzimní orbu.
Umírá 18. října roku 1808 pravděpodobně na svém zámku Březina, svobodný, bezdětný.
Mladší Kašpar, ročník 1761, měl před sebou dvě možné kariéry: armáda nebo klér. Jelikož vojákem se měl stát Jáchym, zbyla církev. Kašpar studoval v Praze filozofii a v Římě teologii. Odtamtud přesídlil do Řezna, kde měl papežem rezervováno kanovnictví. Vznik Botanické společnosti v Řezně ho přivedl k přírodním vědám. Po dvaceti letech služby složil církevní úřady a přijal místo ředitele vědeckých ústavů v Řezně, kde založil botanickou zahradu (pár let nato se stala dějištěm jedné z bitev a přišla vniveč). Seznamuje se s Alexandrem Humboldtem a dalšími významnými přírodovědci.
V roce 1808 dědí po Jáchymovi panství Radnice se zámkem Březnice na Rokycansku. I on úspěšně hospodaří, ale především bádá; zřizuje botanickou zahradu, v nově otevřených dolech se náruživě věnuje paleontologii.
Vydává několik znamenitých vědeckých spisů z botaniky a paleontologie Čech; uveďme alespoň monumentální Pokus o zeměpisně botanické popsání pravěkého rostlinstva (1820–1838), na němž se podíleli i další dva vynikající učenci té doby, botanik Karel Bořivoj Presl a fytopaleontolog Augustin Corda.
V roce 1822 se Kašpar stává předsedou Společnosti pro založení Českého vlasteneckého muzea, jemuž odkazuje svou knihovnu a sbírku. Velmi se zasloužil o výstavbu koněspřežky Praha–Lány (otevřena v květnu 1830).
Umírá, jako poslední svého rodu, 20. prosince roku 1838 na Březině. Dědí synovec.
