Kvalitně investovat znamená kvalitně si uspořádat priority.

Nikdy nemáte na investování do všeho, do čeho byste investovat dokázal (nebo si to alespoň myslíte). To platí i o státu.Fundament, na kterém stojí a se kterým padá dlouhodobá prosperita státu, je vzdělanost jeho obyvatel. ("Fundament" znamená že efektivnost všech ostatních investic na ní závisí. Některé další investice dokonce bez ní zcela ztrácejí smysl.)Vzdělanost je investice obrovsky návratná, bohužel ale velmi dlouhodobě až za několik volebních období... ( Díky panu Danielu Münichovi existují i úplně konkrétní propočty.) Druhé bohužel (pro ni) je, že se do ní dá efektivně investovat pouze systematicky a trvale. Kampaně typu "teď evropské miliardy do škol, co bude pak, nevíme" spolehlivě nefungují, mají efekt nula, ba dokonce s sebou nesou vedlejší efekty záporné (například rozvrácení trhu se vzdělávacími materiály a službami).A realita: nebudu se opakovat, na ČP už jsem to uvedl několikrát, nechť si laskavý čtenář někde u Světové banky nebo alespoň Eurostatu (v domácím zpravodajství i publicistice to bude "špendlíčkem kopat, prstíčkem hrabat") najde, kolik procent HDP je (soukromě i veřejně, vesměs s velkou převahou veřejně) investováno do vzdělávání u nás a kolik je průměr vyspělých zemí. Ještě lépe, kolik je průměr srovnatelně velkých vyspělých zemí. Když si k tomu doplníme, jak jsme na tom s tou vztažnou veličinou, snadno se dá odvodit, kolik bychom museli investovat do vzdělávání, kdybychom ty vyspělé země chtěli dohonit - nejen ve vzdělanosti samotné, ale následně i v efektivnosti ostatního (krátkodobějšího) investování.Jen jako nápověda: není to o přídavku jedné a půl miliardy ročně, se kterým se "prsí" současný pan ministr. Znamenalo by to přidat (ročně) minimálně o řád vyšší částku, dokonce by pravděpodobně vyšla devíticiferná. Ber kde ber, viz druhý odstavec. Plus samozřejmě kvalitně řídit, při dosavadním stavu by ty peníze z podstatné části skončily "v černé díře".A ještě jako motivace nemávnout nad tím rukou - pokud nejste už v důchodu nebo těsně před ním: průběžné dostatečné investování do vzdělanosti, a ne nějaký druhý či třetí pilíř či jiné podobné finanční žonglování, je skutečná investice do "důchodové reformy", která vám dá reálnou naději na slušný život ve stáří (a platí to i když se dokážete individuálně zabezpečit sami).

Finský příklad.

Pod tato slova se mohu s klidem podepsat a jako příklad uvést Finsko, které bylo kdysi jednou z nejchudších zemí v Evropě. V novodobé historii utrpělo Finsko ztráty po rozpadu Sovětského svazu, na kterém bylo obchodně silně závislé, kdy došlo k propadu HDP o 14% a nezaměstnanost vzrostla ze 4 na 18%. V této krizové době Finsko ještě zvýšilo svoje státní výdaje do vzdělání a podpory vědy a výzkumu. Byla to investice, která se projevila až po létech, ale určitě se vyplatila. Finové včas zastihli nástup informační éry, konkrétně význam mobilních telefonů rozpoznali s předstihem. Není bez zajímavosti, že např. Nokia dává na výzkum 13 % ze svého obratu a že ve Finsku je 23% Finů zaměstnáno ve vědě a výzkumu, což je světový unikát. Tohoto stavu nebylo pochopitelně dosaženo ze dne na den. Ekonomové hodnotí velice kladně finské výkonné inovační kapacity, nízkou korupci, dobrou infrastrukturu, nepříznivě je naopak hodnocena vysoká daňová zátěž. Nejsem si jistý, jestli se ekonomové nemýlí. Právě skandinávský model solidarity umožňuje přístup ke kvalitnímu vzdělání VŚEM OBČANUM, bez ohledu z jakých sociálních poměrů vycházejí a státu umožňuje vkládat do vědy a výzkumu OBROVSKÉ PROSTŘEDKY. Bohatství jednotlivých zemí se totiž dávno neměří nalezišti drahých kovů nebo cenných surovin. Je skryto v lidském kapitálu a ani u nás tomu není jinak. Pouze naši politici nejsou schopni vytvořit podmínky, abychom se naučili tento kapitál využívat i my. U nás jme zatím na sestupné křivce, pokud se týče vzdělanosti. Opakovat zde nesmyslné zrušení maturit z matematiky, neschopnost zajistit jakousi minimální úroveň maturitních zkoušek, neschopnost našich vysokých škol obstát v mezinárodním hodnocení, snad ani nemá význam. Rovněž asi nemá smysl opakovat, že naši politici uvažují pouze od voleb k volbám a nějaké dlouhodobé investice, jakou jsou investice do vzdělání, vědy a výzkumu, od nich nemůžeme očekávat. Finové na rozdíl od nás včas pochopili, že budoucnost našich zemí nespočívá v montovnách, ve kterých budeme soutěžit s Asiaty o to, kdo má levnější pracovní sílu, ale v lidském kapitálu, který je nutné zhodnotit.