ODPOVĚĎ (14.5.2008 11:32) Závažnou hrozbu pro izraelskou státnost (a demokracii) nespatřuji ani tak v izraelsko-palestinském konfliktu, kde jsou protivníci celkem zřetelní a situace je přehledná. Příliš bych také nemísil dohromady vztah Izraele k Palestincům a vztah Izraele k sousedním arabským zemím – to jsou dvě dost odlišné věci. Pokud bude vytvořen funkční palestinský stát, jehož hranice nebudou vypadat – jak říká prezident Bush – jako švýcarský sýr, mám za to, že to může přispět ke stabilitě regionu. Za daleko nevypočitatelnější považuji konflikty uvnitř Izraele, související s nárůstem komunity ultraorotodoxních Židů (charedim) – ty už mnohokrát vedly ke sporům se sekulárními Izraelci, kterých bude postupně ubývat. Izrael tak jednou může být přetransformován na tzv. halachický stát, kde budou mít hlavní slovo nikoliv demokraticky zvolení politici, ale náboženské autority.

ODPOVĚĎ (14.5.2008 11:33) Lze najít několik různých dělení židovství. Jedno z nich je: ortodoxní, konzervativní a reformní judaismus. Uvnitř však nemá judaismus hierarchii, jako je tomu u mnohých křesťanských církví.

ODPOVĚĎ (14.5.2008 11:36) To že Izrael uzná nezávislost Palestiny je vcelku reálná a pravděpodobná věc. Zálaží samozřejmě i na tom, jakou podobu bude nezávislý Palestinský stát mít. Za největší izraelskou politickou chybu považuji zahájení výstavby židovských osad na okupovaných územích. Z osadníků se stala velmi silná politická a nátlaková skupina a teď velice těžké jejich vliv omezovat.

ODPOVĚĎ (14.5.2008 11:40) Zdravím Tě Petro. Ten dotaz, který kladeš je velice komplexní a obsáhlý. Tak jak se vyvíjí Blízký východ dnes - tzn. krize v Iráku, Afghánistánu, Libanonu, Izraeli-Palestině, nárůst vlivu radikálních islamistů v muslimském světě - to nejsou dobrá znamení. Momentálně nejsou mé prognózy příliš optimistické. Na Blízkém východě hraje velkou roli diplomacie USA. Teď si musíme počkat na nového prezidenta a administrativu, jak bude na Blízkém východě postupovat. Pokud bude zvolena Clintonová nebo McCain, neočekávám velké změny. Pokud vyhraje Obama, jsem zvědavý, jak se zachová a jak bude úspěšný.

ODPOVĚĎ (14.5.2008 11:44) Vznik Mossadu souvisí se vznikem Izraele v r. 1948. Nevím, jestli je Mossad nejdokonalejší a jestli je to možné nějak měřit, zažil i několik skandálů (např. pokus o likvidaci vůdce Hamásu Mašála v Jordánsku). Na druhou stranu řada jeho operací byla určitě husarskými kousky. Některé byly na hranici mezinárodního práva, jiné za ní. I v tomto případě jsou ale řady z nich hodny obdivu - např. únos Eichmanna či likvidace "Inženýra". Jiné byly ale značně kontroverzní - viz Spielbergův film "Mnichov".

ODPOVĚĎ (14.5.2008 11:46) Do hranic z r. 1967 se pravděpodobně nestáhne nikdy. Pokud dojde ke vzniku Palestinského státu, dojde určitě k některým korekcím hranic vzhledem k vybudování části velkých židovských osad po r. 1967 - pevně doufám, že to ale bude po dohodě s Palestinci, nikoliv jednostrannými kroky.

ODPOVĚĎ (14.5.2008 11:52) Článek jsem četl a předpokládám, že vyvolá diskusi. Mně osobně příjdou úvahy zda měl či neměl vzniknout Izrael jako irelevantní, i když mohou být pro některé zajímavé. Izrael existuje tam kde je a jeho přemístění není z mnoha důvodů možné. Jistě se dá diskutovat o tom, jaké byly po 2. svět. válce alternativy - mohl vzniknout např. židovsko-arabský stát, nebo mohl vziknout židovský stát na jiném území. Vždyť např. sám T. Herzl uvažoval o Argentině. Sionista Achad ha-Am zase mluvil o území dnešního Izraele jako o "duchovním centru", kde by nemusela nezbytně existovat židovská státnost.

ODPOVĚĎ (14.5.2008 11:56) Izrael je určitě specifická země a to zdejší obrovské množství míst spjatých s náboženstvími vytváří zcela specifickou atmosféru. Izraelci jsou však především lidé z masa a kostí a otázku "vyvolenosti" někteří z nich vůbec neřeší. A ti, kteří ji řeší se na ni dívají mnohdy velice odlišnými způsoby.

ODPOVĚĎ (14.5.2008 11:59) Milá Martino, já se snažím být především objektivní a nestavět se do role advokáta některé ze stran. Pokud někdy může působit, že jsem více nakloněn jedněm či druhým, souvisí to s tím, že chyby, které dělají obě strany sporu nebývají vždy symetrické.

ODPOVĚĎ (14.5.2008 12:01) V Izraeli jsem byl poprvé v r. 1997 a naposledy letos v únoru. Nejdelší čas jsem zde strávil během své stáže na Hebrejské univerzitě - tzn. od léta 2001 do léta 2002. Navštívil jsem většinu známých míst v Izraeli a část i v Palestině. Ale třeba jen v Jeruzalémě můžete žít celý život a určitě ho nepoznáte dokonale.

ODPOVĚĎ (14.5.2008 12:06) Nejsem pacifista, ale doufáte marně, nesouhlasím. Blízkému východu ani žádnému jinému regionu nukleární válku nepřeji a pevně doufám, že se zdejší spory podaří nakonec vyřešit (alespoň do značné míry) diplomatickou cestou. Válečné konflikty na Blízkém východě měly v mnoha případech velice kontraproduktivní důsledky.

ODPOVĚĎ (14.5.2008 12:09) Jiří, je třeba oddělovat spor mezi palestinskými Araby a sionistickými milicemi před vznikem Izraele a následný útok arabských států po 14. květnu 1948. Ty sledovaly především své vlastní zájmy, nikoliv zájmy palestinských Arabů. Arabské státy by zaútočily na Izrael i bez Dejr Jásínu, což ale nemění nic na tom, že řada palestinských Arabů se stala obětí, nikoliv agresorem. Po r. 1948 se Palestinci mnohdy stali politickou hříčkou a kartou ve hře arabských zemí.

ODPOVĚĎ (14.5.2008 12:11) Přesné datum teď v hlavě nemám, ale najdete k tomu řadu publikací - jestli se nemýlím, politika se otočila přibližně v r. 1950. Pak následovaly velké procesy a čistky s antiosemitským podtextem - Slánský etc.

ODPOVĚĎ (14.5.2008 12:16) To je závažná otázka pro izraelské politiky. Zřejmě bude muset dojít k jistému přehodnocení tradičních sionistických koncepcí a dojít k posílení role Arabů v politice i běžném životě. Již dnes můžeme podobné tendence sledovat - nedávno se stal vůbec poprvé ministrem izraelské vády arabský muslim (člen Strany práce). Je jednou z hypotéz, že takto jednou Izrael dospěje mírumílovně do podoby židovsko-arabského státu. Vývoj je ale těžké předpovídat.

ODPOVĚĎ (14.5.2008 12:19) Marošu, máte-li na mysli šestidenní válku, tak s okupací Golanských výšin se Sýrie nesmířila a nic nenasvědčuje tomu, že by se tak mělo stát. Syrsko-izraelská dohoda o budoucnosti Golanských výšin je klíč k uzavření míru (byť "studeného") mezi těmito dvěma státy.