Před několika měsíci jsme na tomto místě psali o projektu australského hudebníka Micka Harveyho, který na albech Intoxicated Man (1995), Pink Elephants (1997), Delirium Tremens (2016) a Intoxicated Women (2017) předložil posluchačům vlastní, mnohdy velmi originální pohled na Gainsbourgovu tvorbu.
Nedávno vyšlo další album na podobné téma, byť z úplně jiné strany. Jmenuje se Le symphonique a Gainsbourgovy písně na něj za doprovodu Symfonického orchestru polského rozhlasu a v aranžmá japonského skladatele a klavíristy Nobuyukiho Nakajimy nazpívala Jane Birkinová. Neboli dáma, jež má ke Gainsbourgovi ze všech interpretů bezesporu nejužší vztah: třináct let byla jeho partnerkou a je matkou Gainsbourgovy dcery Charlotte, dnes úspěšné herečky.
Úpravy čehokoli pro symfonický orchestr jsou primárně podezřelé. Jen málo projektů tohoto typu v dějinách populární hudby skutečně obstálo a přineslo jakous takous přidanou hodnotu původnímu materiálu (mluvíme o symfonických coververzích a remacích, nikoli o skladbách, v nichž byly široké instrumentace přítomny od začátku). A přestože právě ty Gainsbourgovy písně, které byly na dané album vybrány, se orchestrálnímu zpracování nevzpírají, nahrávka naráží na jiné úskalí.
Jane Birkinová byla sexsymbolem své doby, je to – jak víme i z její pražské návštěvy v roce 2008 – velmi sympatická dáma, ale rozhodně to není tzv. „velká zpěvačka“. Její slabý a jaksi jednostrunný hlas, nejistá intonace a omezená schopnost dynamiky a výrazu celkem nevadí při koncertování v malé sestavě, jako to bylo tehdy v Divadle Archa. Tam pěvecké nedostatky nahradí šarm. Ale proti symfonickému orchestru to je prostě nerovný boj.
