Švejnar je podle ní stejně pravicový, ne-li pravicovější než Klaus, jeho kritika Klause je nekonzistentní a její motivy nejasné, stejně nekonzistentní je podpora, kterou mu poskytl Paroubek.
Švejnar je vlastně kandidátem ČSOB, což je instituce ve sporu se státem a tudíž státu nepřátelská. A je to cizinec, „Američan“ – nominovat „Američana“ prezidentským kandidátem je podle Karla Steigerwalda projevem českého lokajství (pan Steigerwald konciliantně dodává, že Švejnar za své američanství nemůže, v tom se liší od sapéra Vodičky).
Švejnara dnes expresis verbis doporučil Klausův věčný oponent Havel s tím, že zdůraznil silné kandidátovo sociální cítění. Je to trochu dojemné, obávám se, že u Švejnarových oponentů to příliš nezabere, nemají Havla rádi.
Švejnar má nyní 104 víceméně nejistých hlasů. Potřebuje získat další. Nepochybuji, že v ODS je nemálo takových, které by v případě Klausova nezvolení hlava nebolela, ale vyhlídka, že se octnou v jeho imaginární karetní hře, přičemž dosavadní prezident navíc zůstane na Hradě, je nepochybně odradí od neuvážených kroků.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Lidovci hovoří o Švejnarově cizáctví v podstatně rustikálnějším a zavilejším duchu než Klausova novinářská lobby. Komunisté své požadavky řekli jasně: co nejvíc „suverenity“ a žádný radar. Ekonomické záležitosti by asi prozatím skousli. Jejich postoj je poněkud negativistický. Místopředseda Dolejš o Švejnarovi říká: „Nebyl by levicovým prezidentem, ale nebyl by čestným předsedou ODS.“ A poslanec Opálka: „Má tu výhodu, že o něm moc nevím“. Tyto argumenty jsou sice lidsky pochopitelné, ale neznamenají nějakou silnou motivaci.
A závěr? Komunistické požadavky jsou jasné, týkají se politiky a především zakotvení ČR ve světě. Švejnarova pozice se liší od Klausovy v tom, že Klaus ke zvolení komunistické hlasy konec konců nepotřebuje, kdežto Švejnar nutně ano. Z čehož plyne: pokud za těchto okolností Švejnar vyhraje, bude to znamenat, že udělal komunistům neúnosné ústupky.