Děkuji paní Věře Sokolové za článek a chtěla bych jen dodat:
Je dokázáno, že pobyt v ústavu je pro budoucí psychický vývoj dítěte tou nejhorší možnou variantou. Že pokud v nejranější fázi života je bez „svého člověka“- někoho, ke komu může citově přilnout (a je jedno, jestli je to muž nebo žena nebo dva muži...), tak v důsledku této nenaplněné potřeby má i v dospělosti obrovské problémy vytvořit si k někomu citové pouto. Z tohoto důvodu mi připadají nepochopitelné výkřiky o tom, proč homosexuální páry nemohou adoptovat děti (pro dobro těch dětí!) a stejně nepochopitelný klid, se kterým jsou děti umísťovány do ústavní péče.
Je dokázáno, že pobyt v ústavu je pro budoucí psychický vývoj dítěte tou nejhorší možnou variantou. Že pokud v nejranější fázi života je bez „svého člověka“- někoho, ke komu může citově přilnout (a je jedno, jestli je to muž nebo žena nebo dva muži...), tak v důsledku této nenaplněné potřeby má i v dospělosti obrovské problémy vytvořit si k někomu citové pouto. Z tohoto důvodu mi připadají nepochopitelné výkřiky o tom, proč homosexuální páry nemohou adoptovat děti (pro dobro těch dětí!) a stejně nepochopitelný klid, se kterým jsou děti umísťovány do ústavní péče.
