Nelze se ale ubránit dojmu, že v některých oblastech jako by nás vstup do klubu minul a naše postupy a diskuse uvázly – k naší škodě – v době před desítkou let. A nezdá se, že se na tom cokoliv v dohledné době změní. Naopak snaha o změnu naráží na obvinění ze „spěchu“ (ano, i po 20 letech!), ne-li obviňování za to, že ke změně nedošlo…
Například naše „nedebata“ ohledně ratifikace Istanbulské úmluvy, za kterou u nás stojí nepřesné, ne-li zavádějící argumenty. V kombinaci s důrazem na naši „suverenitu“, který nás vede k nepochopení role takovýchto mezinárodních dohod.
